Piraňa 3D

Zvláště, pokud dojde k otřesu půdy, jehož epicentrum se nachází na dně jezera. Může se totiž stát, že se zemské desky posunou a otevřou průchod do doposud neznámé zatopené jeskyně. A v tomto „jezeru pod jezerem“ se zcela náhodou mohou nacházet druhohorní piraně, jež nějakým zázrakem v izolaci přežily až do dnešních dnů. Můžete si pak být zatraceně jisti, že hladové ryby nepohrdnou čerstvou potravou, kterou představují návštěvníci místní jezerní slavnosti.

Alexandre Aja se narodil v Paříži. Jako režisér se ještě v Evropě prosadil hororem Noc s nabroušenou břitvou. Ten mu otevřel cestu do Ameriky, která je – i dle jeho vlastních slov – zaslíbenou zemí hororu. A měl to štěstí, že se uchytil i zde. Může za to poděkovat svému talentu, se kterým mistrně remakoval hororovou klasiku Hory mají oči. Špatná nebyla ani Zrcadla, po nichž už následovala Piraňa 3D.

Ekohoror je subžánr, do nějž spadají všechny filmy s vraždícími zvířaty. Z vodních kolegů lze např. jmenovat Čelisti, Aligátora nebo Orku zabijáka. Osmdesátá léta tomuto druhu filmů přála, ale přiznejme si, že posledních deset let nebylo o pořádném ekohororu slyšet. Mezeru na trhu se rozhodly zaplnit hladové a lidožravé rybičky, které si také již před třiceti lety stihli diváci oblíbit. Stačí vzpomenout na Piraňu (1978) a Piraňu 2: Létající zabijáky (1981).

Nové Piraně mají se svými jmenovci řadu shodných rysů. Opět se ocitáme na místě, kam se sjede řada mladých nevinných lidí, aby se vzápětí stali rybím hlavním chodem. I tentokrát jsou ryby extrémně nebezpečné a lidé hloupí, což má za následek hektolitry prolité krve. Lze vlastně říct, že Ajův film běží v zaběhnutých kolejích, které vyjel vlak naložený desítkami béčkových ekohororů. Proč je tedy na konci recenze tak vysoké hodnocení, když tu vlastně není nic nového?

Hlavním důvodem je fakt, že se budete výborně bavit. Tedy za předpokladu, že pochopíte pravidla hry. Aja moc dobře ví, že v dnešní době diváka nevystraší tím, že do jezera vypustí dravé ryby. Současný divák je otrlý, ale také řádně cynický. Proto se na něj musí jít s nadhledem. Piraně 3D s vámi hrají na rovinu. Režisér nepokrytě přiznává, že příběh, jenž předestírá, je notně nepravděpodobný. Proto ho servíruje s oblohou z nadsázky a krvavou omáčkou velmi slušných gore efektů. Kůže je stažena z hlavy lodním šroubem, polonahá kráska se noří z vody a místo nohou má pahýly ohlodaných kostí. Nechutné? Jistě. Zábavné? Určitě.

Režisér vzdává hold všem svým předchůdcům. Cituje klasické pasáže: kamera pod hladinou sleduje nohy brouzdající se vodou, festival u vody se mění v masakr, hlavní hrdinové při boji o život objeví lásku apod. Zároveň ale přidává prvky nové a naplno využívá prostorového obrazu. Nejlepší ale je, že naprosto kašle na nějaké omezení přístupnosti. V USA film dostal R, tzn. pod 17 let jen v doprovodu rodičů, a myslím, že Aja může být rád, že hodnocení nebylo tvrdší. Ve filmu je nejenom dostatek krvavých efektů, ale hemží se to tu také ženským poprsím, lehkou erotikou a dojde i na jeden velmi odvážně plavoucí penis. Klobouk dolů, málokterý filmař by si dovolil takhle točit horor určený pro kino. Takový přístup byl snad naposledy k vidění v první polovině 80. let minulého století.

Piraňa 3D je jednoznačně nejlepší rybí horor poslední dekády a nejlepší film o piraních vůbec. Tvůrci z prastarého námětu vykřesali svěží zábavné dílko, které by mohlo předznamenat novou vlnu zájmu o ekohoror. Své chutě na další porci zubatých ryb budete moct ukojit již za dva roky, kdy se do kin chystá pokračování.