Scar 3D

Brutální a vizuálně působivé flashbacky nás seznamují s osudem Joan, kterou před lety připoutal na stůl v márnici jistý Bi-shop, načež ji začal mučit. Chtěl z ní dostat příkaz k tomu, aby zavraždil její kamarádku, která ležela připoutaná na stole vedle. Stejnou šanci ovšem měla i kamarádka Su-sie. Každá z dívek prostě měla ve svých rukou povolení k zabití té druhé. A Bishop postupným odřezáváním jejich těl hledal hranici, za kterou už jedna z nich nesnese bolest.

Joan přežila a dokonce se jí podařilo Bishopa zabít. Z celé té hrůzy ji zbyly vzpomínky a jizva na tváři. Když se ale nyní vrátí do rodného města, začnou se ztrácet středoškoláci a ona tuší, že se historie opakuje. A to se brzy potvrdí, když se po městě začnou nacházet mrtvá těla. Jenže kdo tak věrně kopíruje Bishopův styl, když sadistický vrah je dávno mrtvý?

Horor Scar je kombinací vyvražďovačky (slasheru) a torture porn žánru (do této škatulky patří třeba Hostel nebo Saw). Chytrá kombinace, která by si mohla získat diváky, ale nedojde naplnění, protože obsahuje řadu klišé a předvídatelných momentů. Ty zbytečně snižují napětí, které je přiživováno hlavně skrze Joanin příběh z minulosti, jenž je vyprávěn flashbacky prakticky po celý průběh filmu. Vlastně se dá říct, že ta jedna mučící scéna s Joan je napínavější a děsivější než celý zbytek snímku. A vlastně i Bishop má coby psychopat mnohem větší charizma než ten, kdo se ho pokouší napodobovat.

Možná za to může i herecké obsazení hlavních postav, které jsou ploché, unylé, a tudíž v podstatě nezajímavé. A na-opak obsazení v retrospektivní scéně představuje živoucí bytosti s jasnými prioritami a cíli – někdo chce zabít a někdo chce přežít.

Scar ale nakonec sázka na mix žánrů docela vychází. Stejně jako práce střihačů obrazu i zvuku, kteří pochopili, že právě onu klíčovou událost z historie je potřeba dávkovat postupně a opepřit ji o pár decibelů vyšší hlasitostí, kdy vás dívčí křik jistojistě vytrhne z letargie. Řada podobných snímků totiž odvypráví onen historický základ příběhu ještě před úvodními titulky, a přichází tak o možnost brnkat na strunu divákovy zvědavosti. Docela se nabízí srovnání s jiným 3D hororem Krvavý Valentýn, jenž má v mnoha ohledech podobný příběh jako Scar. Ale zatímco Valentýn napíná diváka čistě v rovině dvou otázek: kdo umře další a kdo je vrah, Scar nabízí otázek více a tím si získává body k dobru.

Bohužel je ale zase ztrácí díky totální neschopnosti řádně pracovat s jednoduchými pravidly vyvražďovaček. Mizející postavy divák prakticky nezná a nemá šanci prožívat jejich zmizení a bát se o jejich životy. Zcela chybí klasická hra kočky s myší. Útoky vraha jsou krátké a rychlé, takže je vnímáte jen jako fakt, aniž byste opět měli sebemenší šanci je prožít. A navíc není pořádně jasné, jestli je hlavní hrdinkou Joan nebo její neteř Olympia. A takhle bych mohl ještě chvíli pokračovat.

Odsoudit Scar by ale byla chyba. Přestože těch inovací není příliš a ani nepřichází s žádným originálním zabijákem, jenž by obohatil hororový panteon, dokáže vzbudit zájem a nenudí. Sází na brutalitu, ale používá ji ke gradaci děje, nikoliv jako jeho jedinou náplň. A trojrozměrný obraz dává Bishopově hře další mrazivý rozměr.

V záplavě současné hororové produkce se tento snímek nejspíš ztratí, protože nijak podstatně nevybočuje. Tento měsíc je ale možná tím nejlepším z žánru, co je v kinech k vidění.