Já, padouch

Říká se, že v nebi mají z jednoho napraveného hříšníka větší radost než z toho, kdo žil celý život podle pravidel. Proměna darebáka, který v sobě najde lidské city, také bývá zajímavější než sledování otravného klaďase. Jak se ukazuje, platí to jak ve filmech pro nás „velké“, tak i ve snímcích, určených primárně dětem. Ostatně, co si vzpomínám, v honičkách vlka a zajíce v legendárním ruském seriálu jsem vždycky fandil zajícovi. Stejně tak si děti patrně už na začátku oblíbí pana Gru, ačkoliv je to lotr jako vyšitý. Se svojí plešatou hlavou, mohutnou postavou a okázalou zlomyslností sice budí respekt, ale je na něm – samozřejmě díky práci animátorů – něco přitažlivého a charizmatického. Momentálně má starosti. Zvykl si na to, že je největším zločincem na světě, jenže zdá se, že mu někdo tenhle primát právě vyfoukl. Došlo totiž ke krádeži Velké pyramidy v Gíze a jejímu nahrazení nafukovací atrapou. Čím by to Gru mohl přebít? Plán má opravdu ambiciózní: ukradne Měsíc!

Z výše uvedeného zatím nijak nevyplývá, že Já, padouch je především roztomilým rodinným filmem. Tím se ovšem stává až ve chvíli, kdy na scénu vstupují tři malá osiřelá děvčátka: nejstarší brýlatá Margo, prostřední Edith s růžovou čepičkou a nejmladší Agnes. Bydlí v dívčím sirotčinci, chodí do tanečních hodin – a prodávají sušenky, které sehrají v dalším vývoji důležitou roli. Gru si tyhle tři malé slečny adoptuje. Pokud si myslíte, že se v něm hnulo svědomí nebo že mu chybí rodina, jste vedle. Jedná se o čistě účelovou záležitost. Gru totiž potřebuje ke krádeži Měsíce dostat zpátky svůj zmenšovač. Ten mu ukradl jiný darebák jménem Vektor a střeží ho ve svém dokonale hlídaném sídle. Jenže má rád sušenky…

Animovaný snímek Já, padouch vznikl v režii debutující dvojice, nicméně Chris Renaud se už podílel na dvou Dobách ledových a o Pierru Coffinovi také ještě, doufám, uslyšíme. Stojí jaksi mimo hlavní proud současných trháků v tomto žánru a o to příjemnější přinesl překvapení. Stal se hitem letošního léta a po jeho zhlédnutí musím uznat, že zaslouženě. Ano, všechno je tu předem očekávatelné a veškerá klišé podobných snímků jsou zde obsažena v plné míře. Je vám jasné, jak se bude vztah Grua a jeho tří adoptovaných holčiček vyvíjet, a přesto nemáte pocit, že by tvůrci neměli invenci nebo že by někde moc tlačili na pilu. Legrační scény – o které se starají hlavně žlutí Mimoňové, Gruovi pomocníci – nesklouzávají do trapnosti ani do infantility. Dojemné scény jsou přesně načasované a účinné. Příběh má rozumnou stopáž, není natahovaný a drží pohromadě… nesourodost byla právě tím, co mi nejvíc vadilo u loňského pixarovského hitu Vzhůru do oblak, který se po geniální první půlhodině pomalu rozplizával. Animace samozřejmě není tak propracovaná jako právě u filmů od studií Pixar nebo DreamWorks, toho si ale ani nemáte čas všímat. Funguje tu všechno včetně hudby a je to film, který opravdu pobaví jak děti, tak jejich rodiče (tedy s výjimkou těch, ve kterých už jejich dětská duše umřela). Já osobně jsem si vychutnal scénu s vyprávěním pohádky i s tanečním vystoupením a zábavné mi připadalo i Gruovo vniknutí do Vektorova domu. A párkrát se mi zatetelilo srdce stejně jako třeba u Příšerek s.r.o.

V originální verzi mluví Grua Steve Carrell a činí tak opravdu parádně. Do našich kin jde samozřejmě film v češtině. Tuto verzi jsem neslyšel, ale vzhledem k tomu, že animované snímky jsou posledním útočištěm kdysi kvalitního českého dabingu a že titulního padoucha namluvil mistr nad mistry Jiří Lábus, není se třeba obávat.

Když se tak rozhlížím po letošní animované sezoně, je problém najít film, který by mohl téhle roztomilé podívané konkurovat. S Toy Story bych se samozřejmě srovnávat neodvažoval, ale z těch ostatních je Shrek dávno za zenitem a Planeta 51 byla sympatická, ale o stupínek níže. Ano, uvidíme ještě Megamysl, ale nemyslím si, že by to byl snímek natolik univerzální jako Já, padouch. Chcete-li strávit s dětmi příjemné podzimní odpoledne v kině a nemít pocit, že jste byli nuceni snižovat laťku svého vkusu, pak lze příběh největšího darebáka na světě a jeho tří svěřenkyň upřímně doporučit.