Román pro muže

Když před šesti lety kiny úspěšně protáhl Román pro ženy, definitivně se potvrdilo (a pak ještě několikrát), že tržní síla Vieweghova jména se váže nejen k literatuře, ale i k filmu a rozhodně nemusí jít o potvrzení kvality toho či onoho. Nyní se vrací ve zdánlivém pokračování vztahové komedie, jen s jiným obsazením a jinou genderovou skladbou. V traileru Miroslav Donutil hýří vulgárním „ostrovtipem“ a potenciálem pro klasické, české zkultovnění hlášky a na plakátu se k němu vine v klasicky saudkovské stylizaci lepá děva s bujným, dostatečně poodhaleným poprsím. Vše křičí „budete se bavit, vtipu a sexu dost pro všechny“. Pravděpodobně nic nemůže být vzdálenější tomu, jaký měl Román pro muže v jádru být a jaký film probleskuje mezi mnoha žánrovými nadstavbami, které režisér Tomáš Bařina (Bobule) do snímku, ať už z vlastní vůle nebo producentské, zahrnul. Přitom Román pro muže by měl být vším, jen ne komedií.

Pravdou je, že zápletka svádí ke komediálnímu pojetí. Ústřední trio, sourozenci, které do dospělosti po smrti rodičů dovedl nejstarší z nich Cyril, se pomalu ve svých osudech rozešlo a v současnosti je spojují jen každoroční výlety do hor. Cyril (Miroslav Donutil) se stal úspěšným, tedy konexemi pozitivně zatíženým státním zástupcem, který se těší přízni politiků a z toho pramenící moci a peněz. Aneta (Vanda Hybnerová), televizní reportérka s investigativními ambicemi, by mu měla teoreticky oponovat, ale ve skutečnosti je ve stínu staršího bratra, který se do role hlavy rodiny vlivným povoláním usadil ještě silněji. Bruno (Miroslav Vladyka) působí jako nejprostší z nich a dá se říct, že díky svému zvolenému životnímu stylu, tedy nikoho nezklamat a nesahat příliš vysoko, takovým zčásti i je. Když mu v nemocnici oznámí, že má před sebou přinejlepším několik měsíců života, nic nezmění, stále stejně spíše soužije, než žije ve svém manželství a vrcholem odvahy je návštěva erotické internetové stránky. Pro jeho sourozence ale pochopitelně jde o šok, na nějž reagují po svém. Aneta se stáhne a podřídí tahu Cyrila, který se rozhodne bratrovi dopřát velkolepou poslední dovolenou – ve Vysokých Tatrách, v pětihvězdičkovém hotelu, s oblíbenou internetovou striptérkou Tali (Táňa Pauhofová) po boku. Peníze jsou přece vše a není nic, co by se za ně nedalo pořídit.

Zde leží největší problémy samotného zpracování Románu pro muže. Je zde tolik prostoru pro vytváření lidového, mainstreamového humoru, že se zřejmě režisérsky nedá odolat. Přesně do kolonky „bavičů“ spadá dvojka Taliina partnera-„zaměstnavatele“ (čtěte „pasáka“) a jeho kamaráda, úspěšného fotbalisty Sparty, v podání Jana Budaře a Filipa Čapky. Jejich komická linka strašlivě oslabuje celý záměr znázornění současné definice „alfa-samce“ ve vší nepříjemné brutalitě a bezohlednosti. Divák si navykl smát se vulgaritám, ale bohužel ne vždy je smích na místě. V případě Budaře takřka vždy tvoří onu občas nuceně humornou vložku. V případě Donutila jde v drtivé většině případů o demonstraci neomalené bezohlednosti. Postava Cyrila přetéká arogancí a nehranou sebejistotou, že přes jeho moc k němu nemůže nic dosáhnout. Nemá problém ztropit scénu v restauraci a následně svého soka s mrazivou vulgární elegancí ponížit. Bohužel, všechnu onu přesně cílenou vulgaritu a aroganci na plátno přenáší Miroslav Donutil a pro některé diváky je už nemožné oddělit Donutila-baviče od Donutila-dramatického herce. Ten se sice snaží propůjčit Cyrilovi co nejvíce onoho negativního kouzla, které má být Románu pro muže charakteristické, ale ne vždy se mu to kvůli nastavení scény daří. Poněkud tak ale nechává ve stínu postavu Anety, jejíž linie s mladším přítelem je zoufale nevyužitá a vlastně slouží jako doplněk k Cyrilovi a Brunovi. A právě na Brunovi se v každé scéně láme úspěšnost celého filmu. Někdy je Miroslav Vladyka vynikající ve své snaze o minimalistické pojetí dobrého člověka kráčejícího na smrt, někdy působí jako pouhý prosťáček.

Román pro muže tak poletuje od extrému k extrému. Chvíli lidově baví a ti, kteří chtějí víc, ti, kteří se ponořili do onoho chladného a bohužel v mnohém realistického světa, budou zákonitě zklamáni či spíše znechuceni. Pak ti, kteří od Románu pro muže čekají pokračování příběhu pro opačné pohlaví, budou přinejmenším zmateni, přinejhorším znuděni pasážemi, kde se Bařina poměrně úspěšně snaží ukázat složitost (a jednoduchost) současné společnosti a toho, co v ní dává muži moc a pocit nadřazenosti. Paradoxně pak mnohem lépe ze všeho vychází postava Tali jako mnohem uvěřitelnější a pro diváka sympatičtější zlatokopky než Aneta, která se zmítá mezi oběma bratry, vlastním vztahem a vlastně nestíhá pořádně nic, což je vzhledem k nepopiratelnému umu Vandy Hybnerové škoda. Co si kdo z Románu pro muže vezme, to bude i definovat jeho zhodnocení snímku. Je těžké film doporučit přes všechny zmíněné žánrové a koncepční přešlapy. Je ale zároveň těžké jej zavrhnout, protože minimálně v první polovině plní svou původní a snad skutečně míněnou roli dobře. Nemohu přejít ony scény, kde Cyrilova postava funguje ve vší své tvrdé aroganci, takže konstatuji, že pro mne Román pro muže v klíčových chvílích fungoval, byť v mnoha zklamal.