Scott Pilgrim proti zbytku světa

Scott (Michael Cera) je obyčejný mladík, který právě začal randit s Knives Chau (Ellen Wong), fanynkou kapely Sex Bob-omb, kde Scott hraje na baskytaru. Náhle ve snu spatří Ramonu (Mary E. Winstead) a ihned se do ní zamiluje. Když ji pak druhý den potká v knihovně, jeho hormony se splaší. Zdá se ale, že má štěstí a i Ramona o něj stojí. Jeho cesta k životní lásce a štěstí se ovšem zkomplikuje, když zjistí, že musí změřit síly s jejími sedmi bývalými přáteli (pravda, jeden je dívka).

Relativně prostý příběh vychází z hlavy Bryana Lee O'Malleyho, autora comicsové předlohy. Látky se chopil režisér Edgar Wright (Soumrak mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení) a výsledek je přinejmenším – ehm – zvláštní.

Důvodů je hned několik. Příběh Scotta Pilgrima nejprve vypadá obyčejně, neřku-li nudně. Když pak po půlhodině dojde k prvnímu nečekanému souboji ve stylu mixu bojových počítačových her a anime filmů, spadne vám čelist. A buď to skousnete, nebo nikoliv.

Na nečekané vás ale Wright připravuje i během prvních 30 minut. Rychlé střihy, divoké prolínačky, vše ve stylu videoklipové kultury, jejíž základ před lety položila televizní stanice MTV. V jeden moment vás čeká scéna natočená ve stylu televizních sitcomů včetně nahraného smíchu. O minutu později je tento nápad zapomenut a režisér už na vás chrlí zase něco jiného.

Tím nejviditelnějším je zpracování soubojů. Zapomeňte na fyziku, její zákony tady neplatí. I když Scott není žádný superhrdina, během boje prolétne třemi zdmi jako nic (pravda, po takové ráně by to možná zvládl i leckdo z nás), okamžitě se ale zvedne na nohy a nadlidským skokem se vrhá do dalšího boje. V obraze se objevuje a mizí dosažené skóre, padlí protivníci se proměňují na mince, obraz se dělí tu na comicsová okénka, tu je rozpůlen ve stylu japonských animovaných snímků. Když se někde ozve nějaký zvuk, signalizuje ho také text v obraze. A to není zdaleka vše. Přičtěte k tomu fakt, že to vše se na plátně střídá v děsivém tempu. Říká se, že mladá generace diváků, která vyrůstá na počítačových hrách, klipech a comicsech, film vnímá bez problémů, zatímco starší divák s tím má již určité problémy. Asi to nedokážu úplně přesně posoudit, ale musím říct, že chvíli trvá, než si tempu přivyknete. Dál už je to jen vizuální jízda, která místy opravdu připomíná návštěvu pouťové maringotky plné herních automatů.

Vizuální stránku filmu lze určitě považovat za revoluční. Ne, že by to ještě nikdo nezkusil (takový Uwe Boll ve svém House of Dead do filmu přímo vložil scény ze hry), ale prostě ne takhle. Mohu potvrdit, že u Scotta Pilgrima platí, že s jídlem roste chuť. Trvalo mi minimálně hodinu, než mě film začal opravdu bavit, a s každým dalším soubojem jsem se více a více těšil na další. A rozhodně jde režisérovi ke cti, že kvalita i zábavnost soubojů s každým dalším vzrůstají. Tvůrci se neopakují, stále mají kam sáhnout a překvapovat dokážou až do samotného konce.

Slabinou snímku je interakce postav mimo akční scény. Zatímco vztah Scotta a jeho homosexuálního spolubydlícího je jasně definovaný a pochopitelný, s oběma jeho dívkami je to o něco složitější. Scott a Knives vypadají spolu jako šťastně zamilovaný pár, ale Scott a dívka jeho snů Ramona by tímto způsobem asi jen těžko někoho přesvědčili, že jsou si souzeni. Z jeho strany je alespoň znát nějaký náznak, ale ta potřebná chemie mezi postavami chybí.

Scott Pilgrim proti zbytku světa je bezpochyby podařený film. Definuje si vlastní styl a postupy, a i když zůstává srozumitelný jen části publika, je to pořád značný počet očí, které ho budou hltat. Na druhou stranu tu cosi chybí, co by z technicky bezchybného filmu udělalo srdeční záležitost.