Legenda o sovích strážcích

Fantasy příběh, kde hrají hlavní role sovy? Proč ne. Kathryn Lasky je úspěšná spisovatelka, která dlouhá léta tyto ptáky studovala. Měla v plánu napsat o nich knihu doplněnou fotografiemi. Něco se ale zvrtlo a místo přírodopisného díla vznikla celá beletristická série Strážci Ga'Hoolu, která čítá 12 knih! Kam se hrabe Harry Potter!

V letošním roce u nás spolu s premiérou filmu vychází kniha první. Ale návštěvníci kina budou mít náskok, protože film zpracovává hned tři první knihy.

Nutno říct, že zápletka je vlastně tuctová. Hlavní hrdina Soren je mladý soví kluk, který se právě spolu se svým starším bratrem Kluddem učí létat. Jejich tajný noční pokus ale skončí fiaskem, jelikož se stanou oběťmi únosu. Cizí sovy je odnesou do školy svaté Aegolie. Zde je ale nechtějí vychovávat, nýbrž přeměnit ve všeho schopné vojáky. Soren se ale spolu s novou kamarádkou Gelfkou chystá uprchnout a najít Strážce Ga´hoolu, kteří jako jediní mohou samozvaného sovího vůdce s železnou maskou zastavit.

Takových hrdinů tu již v minulosti bylo. Od Frodova putování s Prstenem k Hoře osudu se vyrojila celá řada podobných. Ale většinou to byli humanoidní bytosti – lidé, ale i hobiti, elfové či další rasy. Právě proto si Legenda o sovích strážcích dokáže získat vaši pozornost, protože přichází s atypickými hrdiny. A po pravdě řečeno, těžko si k fantasy příběhu představit lepšího zvířecího hrdinu než majestátně vyhlížející sovu, symbol moudrosti. To přenesení klasické zápletky do ptačího světa je tím největším magnetem knih a v podstatě i filmu, kde toho tvůrci využili a přetavili Sorenovo dobrodružství ve velkolepou 3D podívanou.

Jelikož je příběh plný bitev, bylo celkem logické sáhnout po režisérovi, který dokázal filmové akci vtisknout novou podobu. Zack Snyder je režisérem filmů Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl a Strážci – Watchmen. Každý z těchto filmů se už stačil něčím zapsat do filmové historie. V tom prvním nechal zombíky běhat, ve druhém přenesl comicsový přesah na plátno a ve třetím svou techniku dovedl k dokonalosti. Nyní se poprvé mohl podílet na čistě animovaném filmu, při jehož tvorbě měl k dispozici animátory z oscarového hitu Happy Feet. A na výsledku to je znát.

Hlavně v prvních patnácti minutách budete mít pocit, že už jste to někde viděli. Teď mám na mysli pouze vizuální stránku filmu. I když má sova k tučňákovi relativně daleko, opravdu mi chvíli trvalo, než jsem zažehnal pocit déjà vu. Pohyby peří, očí a zobáčků, to vše Happy Feeta připomíná. Po nějaké době ale pocit odezněl a mohl jsem se více ponořit do děje.

Ten je ale opravdu jednoduchý, a to z mnoha důvodů. Jedním je nutnost dostat do jednoho filmu tři knihy. Některé postavy tak prohodí jednu dvě věty a zmizí z plátna. Není prostor rozvíjet vedlejší linie či rozpracovávat mytologii sovího světa. Dozvídáme se tedy jen nutné minimum, což je opravdu hodně málo na to, abychom tento svět přijali za svůj či se v něm cítili jako doma. Film díky tomu působí jen jako exkurze mezi soví hrdiny; jako jakési intro natažené na hodinu a půl.

Křivdil bych mu ale, kdybych tvrdil, že nedokáže zaujmout. Na to jsou postavičky sov moc dobře udělané. Pírka se vlní, velké oči pomrkávají, a když to Snyder rozjede v nějaké větší akční scéně, je na co se dívat. Železné pařáty sekají, jiskry létají a všude se to hemží opeřenci. K tomu režisér vybírá i efektní pozadí. Bouřící moře či lačně šlehající plameny vytvářejí spolu s hudbou tu pravou kulisu. A ta vás vtáhne přímo do centra dění. Do toho pan režisér nezapomněl na své oblíbené zpomalené záběry, které dávají některým okamžikům ještě více vyniknout. Po pravdě, nefunguje to vždy. Když hlavní hrdina dorazí ke Strážcům, hudba i zpomalený obraz zavánějí patosem, jenž ne každý divák bude schopen akceptovat. A takových okamžiků jsem objevil více, kdy hudba i obraz tlačí emoce do diváků a výsledkem je pouhé rozčarování nad tím, jak režisér neodhadl vypjatost situace.

Možná to teď vypadá, že Legenda o sovích strážcích není dobrý film. Jak vidíte níže, obdržel tři hvězdičky. Pravda, chvíli jsem zvažoval i hodnocení vyšší, ale při hodnocení všech kladů a záporů vyšlo najevo, že kromě technického zpracování a sov v hlavních úlohách je těch inovací či zajímavých věcí opravdu málo. Snyder se snažil vytvořit dílo, které ocení dospělí i dětští diváci, a to si možná ukousl velké sousto. Vyzrálý divák bude zklamán kvůli výše zmiňovanému, zatímco divák dětský bude muset zpracovávat situace, které pro něj budou nepřehledné. A to nejen díky své podstatě, ale také díky tomu, že je leckdy těžké odlišit jednu sovu od druhé. V tom aby se ornitolog vyznal.

Snímek vás bezpochyby uchvátí technickým zpracováním, které notně a kvalitně využívá možností prostorového obrazu. Hodně se zde sází na emoce, hudba je důležitým prvkem. Soví putování má všechny ingredience velkých dobrodružství a i přes lineárnost děje se v něm najde pár hlubších myšlenek (např. podobnost výcviku mladých sov s Hitlerjugend). Neviděl bych to sice na Oscara za nejlepší animovaný snímek roku, ale i dosavadní návštěvnost ukazuje, že diváky sovy v akci nenechaly chladnými.

Ať nad tím ale přemýšlím, jak přemýšlím, zůstává tu stále mnoho věcí, které filmu zbytečně ubližují. Počínaje tučňákovým stínem, který se za filmem plazí a až příliš okatě si říká o cenu Akademie, a prostotou celého příběhu konče. A i když je snímek po technické stránce téměř dokonalý, je to bohužel jen lákavé pozlátko. Můžete se jím nechat omámit, ale když ho strhnete, zjistíte, že toho zbylo tuze málo. Pokud adaptace knih budou pokračovat, chtělo by to zmírnit tempo a více přemýšlet o příběhu. Někdy je méně více, a chcete-li u diváků vyvolat emoce, musíte jim nejdříve dovolit poznat své hrdiny. A ty hrdiny učinit zajímavými. To se tentokrát nepovedlo, a proto zůstanu u průměrného hodnocení, ačkoliv film natahuje křídla i zobáček k vyšším metám. Tentokrát na ně nedosáhne. Příště možná.