Projekt Frankenstein

Maďarských filmů v našich kinech v současné době příliš mnoho nevídáme. Tvorba režiséra Kornéla Mundruczóa nám není úplně neznámá, před časem běžel v naší distribuci snímek Šťastné dny a před dvěma roky byl na karlovarském festivalu uveden film Delta. V Projektu Frankenstein ho nyní můžeme poznat i jako herce, protože vytvořil jednu z hlavních rolí.

Když se řekne Frankenstein, každý si vybaví klasický gotický román. Ten byl také inspirací pro film, budiž upřesněno, že inspirací velice volnou, s některými dějovými paralelami a spíše pocitovou. Příběh nás zavádí do zasněžené Budapešti v době Vánoc. Sledujeme sedmnáctiletého mladíka bez výrazu, který přijíždí do jednoho činžovního domu, aniž bychom přesně věděli, co tam chce hledat. Většinu motivů a vztahů se ostatně v celém průběhu dozvídáme postupně a dodatečně. V domě se současně koná casting na obsazení rolí v připravovaném filmu – scény, ve kterých režisér „pracuje“ s herci, patří k nejzajímavějším momentům snímku. Víceméně náhodou se ho příchozí mladík zúčastní. Režiséra zaujme, a tak podnikne krok, který se ukáže být osudový: dá mladíkovi do ruky kameru a společně s další uchazečkou, stejně starou dívkou, je pošle do vedlejší místnosti. Tam dojde mezi oběma aktéry k incidentu s tragickými následky.

Mladík Rudi nepřijel do uvedeného domu jen tak. Opustil státní instituci, kde vyrůstal, konkrétně tedy dětský domov, sirotčinec. V domě bydlí jeho matka, společně s dalším mužem, shodou okolností otčímem oné dívky z castingu. Většina filmu se odehrává v uvedeném činžáku a postupně vycházejí najevo motivace a souvislosti jednotlivých postav, v první řadě skutečnost, že režiséra pojí k Rudimu otcovské pouto.

Příběh samotný vypadá do značné míry vykonstruovaně a psychologicky nevěrohodně, postavy jako by nejednaly samy za sebe, ale v souladu s „uměleckým záměrem“. Po slibně rozjetém začátku – míněno nejen dějově – jako by se vše zastavilo na místě a zaškrtávaly se jednotlivé podobnosti s románem z titulu snímku. Film vyžaduje značný díl divákovy pozornosti, protože styl zpracování je velmi tlumený. Kamera se často nehne z místa a jednotlivé záběry trvají minutu i déle, až může mít divák dojem, že se zasekla promítačka. Je to záměr, který má společně s odvíjejícím se dějem, studenou atmosférou a nesmyslným násilím, kontrastujícím s vánočním obdobím, navodit existenciální a depresivní atmosféru. Daří se to tak napůl, místy tenhle styl působí značně chtěně. Na druhou stranu, vzato čistě technicky, je práce kamery, zejména s barvami, opravdu mistrovská a přidává filmu body navíc. Podstatnou roli hraje práce se sněhem jako symbolem – typická je v tomto směru scéna, kdy jedna z postav prostřednictvím sněhu zakrývá krev u mrtvého těla. Sníh, stejně jako v inspirujícím románu, hraje podstatnou roli i v závěru.

Dalším výrazným kladem snímku jsou herecké výkony, tím spíš, že je většinou pracováno s neherci. Roli režiséra si přidělil… sám režisér. Zvládl svoji dvojí práci celkem přijatelně, více ale fascinují dvě mladé postavy. Jednak sám Rudi, ze kterého se vyklube nešťastná, lásku hledající a přitom zlo rozsévající zrůda. Rudolf Frecska ho hraje v jedné rovině a monotónně, ale přesvědčivě. Skvělá a vizuálně zajímavá je i představitelka Magdy, sedmnáctiletá středoškolačka Kitty Csíkos.

Projekt Frankenstein je film, který vyžaduje vyšší vnímavost a nepřináší plné uspokojení ani katarzi. Hraje si ale až příliš na „velké umění“, čímž sám sebe okrádá na působivosti…