The Social Network

Režisér David Fincher je zkrátka umělec. Od roku 1992, kdy formálně začala jeho kariéra třetím dílem série Vetřelci, se mu ještě „nepovedlo“ vytvořit byť jen průměrný film. Ať se podíváme na snímky jako Sedm, Klub rvářů či zatím poslední Podivuhodný případ Benjamina Buttona, tak o všech se dá říct, že jde dnes už o prakticky kultovní díla se spoustou fanoušků, kteří se ovšem často u jednotlivých filmů nepřekrývají. Jeho zatím poslední film The Social Network ovšem vstupuje do našich kin s jedním poměrně velkým handicapem. Zabývá se totiž průměrnému českému divákovi naprosto neznámou problematikou sociálních sítí a amerických vysokých škol, přičemž na jejím pochopení staví samotný děj. Ten se konkrétně točí kolem postavy Marka Zuckerberga, zakladatele sítě Facebook, a v období od roku 2004 do současnosti mapuje vývoj této původně čistě akademické sítě v celosvětový fenomén.

Stejně jako například v předchozím Fincherově filmu Zodiac se ani zde nesnaží děj nějak uměle zhušťovat či ho naopak nafukovat o pasáže, které sice na plátně vypadají hezky, ale nemají nic společného s tím, co se ve skutečnosti odehrálo. Ano, realita sice není úplně stoprocentní, ale s trochou nadhledu zkrátka máte pocit, že takto se vše skutečně mohlo stát. Vyzdvihnout je přitom třeba hlavně scénář. Ačkoliv se na vás celé dvě hodiny valí informační uragán a téměř ani na malou chvilku nemáte možnost si vydechnout u klidnějších pasáží, vše je vám podáno tak brilantně, že si absence například jakýchkoliv akčních scén vůbec nevšimnete. The Social Network je zkrátka konverzační drama a zde se nachází (pro českého diváka) další kámen úrazu. Informací je zkrátka příliš a ani titulky, které musely být kvůli čitelnosti a přehlednosti mnohdy velmi prokráceny, zkrátka nestihnou vše zachytit. Všechny postavy navíc mluví od začátku velmi odborně a pochopitelně se nezabývají dodatečným vysvětlováním mnoha cizích termínů, což je sice dobře, ale na druhou stranu se člověk velmi lehce ztratí.

Ocenit je třeba rovněž maximální preciznost, s níž byl zkomponován každičký záběr filmu. Nic v něm není navíc, každá scéna má nějaký smysl, a byť je dobrá polovina z nich esteticky velmi zajímavá, rozhodně se nedá říct, že byla stavěna na efekt. Dobře je podbarvuje i velmi zvláštní hudba z dílny hudebníka Trenta Reznora, který ve spolupráci s Atticem Rossem vytvořil opravdu zajímavý soundtrack, fungující nejen jako podprahová melodie ke konkrétním scénám. The Social Network by ovšem nemohl fungovat bez kvalitních hereckých výkonů. O to potěšitelnější je, že ve filmu se, až na zpěváka Justina Timberlakea, neobjeví ani jedna vysloveně známá tvář. To je další klíčový prvek snímku, neboť k postavám, jejichž charakterové prvky jsou vám postupně odhalovány, přistupujete jako k nepopsanému listu papíru. Důležité to je zejména proto, že každá z nich náleží do jisté komunity lidí a podle toho se i chová. Každopádně se jedná o jeden z mnoha detailů, které dělají z tohoto filmu tak skvostnou podívanou. Mohli bychom tu ještě dlouze rozebírat všechny jednotlivé konkrétní prvky The Social Network, ale stejně byste měli pouze matnou představu o jeho kvalitách. Mnohem lépe uděláte, když se přesvědčíte sami. Pokud navíc obstojně vládnete anglickým jazykem a nejsou vám cizí reálie amerického vysokoškolského systému, pak se dost možná ve vašich očích bude jednat o nejlepší snímek tohoto roku.