ĎÁBEL

M. Night Shyamalan si napravuje pošramocenou pověst jako producent tohoto chytrého a v podstatě velmi komorního hororu. Co může být totiž komornější než zápletka rozehraná ve stísněných prostorách jedné výtahové kabiny. Jistě, film se neomezil jen na výtah samotný, ale to podstatné se odehrává na ploše zhruba šesti metrů čtverečních.

Zde se sešla nesourodá pětice hrdinů. Na první pohled spolu nemají nic společného, jen prostě zrovna potřebují jet nahoru. Jenže výtah se mezi patry zastaví, světlo začne blikat a vždy, když na krátkou dobu zhasne, někdo v kabině zemře.

Celé dění sleduje skrze průmyslovou kameru přivolaný detektiv Bowden (Chris Messina), jenž se kvůli vyšetřování sebevraždy objevil poblíž, a tudíž dorazil do centra dění jako první. Bowden má za sebou ztrátu ženy a dítěte. Zemřely při autonehodě. Ten, kdo do nich naboural, odjel z místa činu a zatím se ho nepodařilo vypátrat.

Detektiv sleduje záhadné dění ve výtahu, záchranáři se zatím marně snaží do výtahu dostat a živých ubývá. Přivedla všechny aktéry na toto místo náhoda, nebo zde ďábel rozehrál jednu ze svých četných her? Na to musíte přijít sami.

Já jen mohu prozradit, že M. Night Shyamalan, který tento příběh vymyslel, je opět v plné síle a srší nápady jako za časů Šestého smyslu. Ďábel sice nemá tak šokující pointu, je zde ale celá řada náznaků a vodítek, která ani náhodou neodhalíte při prvním sledování. Je radost pozorovat, jak do sebe dílky skládačky zapadají, a je asi jen mou vlastní chybou, že mi pointa nepřišla tak úžasná jako tisícovkám diváků po celém světě. Ne, že by byla špatná, ne že by byla tak úplně předvídatelná, ale rozhodně vám nevyrazí dech, nenechá vás tupě zírat na plátno, jako tomu bylo u prvních dvou Shyamalanových filmů. Tentokrát spíše pokýváte uznale hlavou, jak to hezky do sebe zapadlo, ale extáze se nedostaví. Což ovšem neznamená, že je Ďábel špatný film. Přesně naopak.

Je působivé, jak bratrská režisérská dvojice (v některých zdrojích je coby režisér uváděn jen John) buduje atmosféru a pohrává si s detaily. I délka snímku je zvolena velmi rozumně. Tempo vyprávění tak nechá příběh vygradovat do ukázkového dramatického oblouku. Mezitím si ale pěkně dosyta užijete hrůzy, kterou může nabídnout jen odcizující prostředí velkoměsta. Je dobré vědět, že Ďábel je pouze prvním filmem z plánované trilogie, jenž chce těžit ze subžánru „městského hororu“. A jako první díl je značně podařený.

Herecké obsazení bylo klíčem k tomu, aby zápletka fungovala. Klasická hádanka „kdo to tu vraždí“ nabývá díky neznámým tvářím toho správného napětí. A Chris Messina je coby traumatizovaný detektiv velmi zajímavou a věrohodnou figurou. Dohromady vše šlape jako dobře promazané ozubené kolo ve výtahové strojovně.

I když Shyamalan nerežíruje, je tento snímek mnohem více „jeho“ než třeba takový Poslední vládce větru. Ďábel má prostě rukopis svého tvůrce, přestože jeho jméno je v titulcích sotva k nalezení.

Tento městský hrůzostrašný příběh se povedl. A přestože se najde pár věcí, které bych filmu vytknul (drobné logické nejasnosti v ději), jsou to spíše detaily. Byla by jednoduše škoda kazit si jimi jinak originální podívanou. Ďábel vás dostane. Kdykoliv a kdekoliv. Tentokrát číhá ve výtahu a já doporučuji nastoupit a nechat se osmdesát minut povozit. Není to ztráta času, i když jízdné budete muset uhradit vlastní duší.