Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka

U filmových Letopisů Narnie platí více než u jiných snímků, že je buď máte rádi – a každý další díl vyhlížíte s napjatým očekáváním – nebo vás neoslovily – a tudíž jdou další díly zcela mimo vás. Přiznám se bez okolků, že i přes veškerou snahu a kladný vztah k fantasy, jsem v příbězích z Narnie nedokázal najít zalíbení. Důvodem je příběh. Neshledávám ho nikterak zajímavým již od prvního dílu. Příběh dětí, které skrze své putování ve fantaskní zemi prakticky objevují boží moudrost, je povrchní a možná až příliš orientovaný na ten typ publika, kterému ke štěstí stačí výpravná podívaná a pár roztomilých zvířátek. Chcete nějaký přesah? Pak jděte do kina na jiný film.

Problémem adaptace je od počátku fakt, že příběhy z Narnie jsou relativně krátké, lineární a vpravdě nekomplikované. Autor knižní předlohy, C. S. Lewis, přitáhl pozornost filmařů mimo jiné proto, že filmový Pán prstenů, jehož knižní předobraz napsal Lewisův přítel J. R. R. Tolkien, měl obrovský úspěch. Jenže zatímco Tolkien stvořil živoucí svět, do kterého svou křesťanskou víru implementoval vcelku vkusně, Lewis to provedl již podstatně méně obratně. Letopisům Narnie navíc na kráse ubírá fakt, že kombinuje fantastický svět s realitou. To samozřejmě nemusí být v každém případě na škodu, ale v tomto konkrétním to z látky (knihy i filmu) dělá spíše pohádkovou než fantasy záležitost. A pohádce zase nesvědčí všechny ty náboženské jinotaje. Inu, je to docela zapeklitá záležitost.

První Narnie měla tuctový příběh, pár náboženských odkazů (ačkoliv se je filmaři snažili co nejvíce potlačit) a dobrou výpravu. Princ Kaspian, druhý díl, se pokusil být o něco dospělejší, ale to se s dětmi – předstírajícími dospěláckou vyspělost – dělá dost těžko. Přesto bych řekl, že byl Kaspian krokem správným směrem. Pořád ale lavíruje na hranici těžkého průměru.

Nyní připlouvá Jitřní poutník. S ním se vrací Kaspian – nyní král, ale především pouze dva ze sourozenců Pevensiových – Lucy a Edmund. Peter a Susan, jak jsme se dozvěděli na konci druhého dílu, už do Narnie kvůli věku nesmějí. Koneckonců i pro Lucy a Edmunda je toto poslední návštěva úžasného světa, do kterého v prvním díle prošli skrze skříň. Nyní přicházejí obrazem přímo do moře, které brázdí loď s králem Kaspianem na palubě. Navíc si sebou vezmou protivného bratrance Eustaceho. Jeho povaha se nezmění ani tváří v tvář nadpřirozeným jevům, které ho v Narnii čekají. Protřelý divák již ale tuší, že Eustace nakonec dostane lekci. A to třeba takovou, že bude muset nějaký čas strávit v podobě draka.

Plavba Jitřního poutníka vede po ostrovech, na kterých král Kaspian hledá sedm ztracených lordů. Oproti knize tu navíc máme zlou zelenou mlhu, kterou lze porazit jen s pomocí sedmi mečů oněch pohřešovaných šlechticů.

Třetí návštěvu Narnie režíruje Michael Apted, který natočil například Bondovku Jeden svět nestačí nebo drama Gorily v mlze. Oproti minulým dílům, které režíroval Andrew Adamson, je patrný příklon k vážnějšímu tónu vyprávění; možná by se dalo říci, že je Narnie zase trochu dospělejší. Ubylo roztomilých a pitvořících se postaviček a zvířátek, naopak přibylo dramatických momentů. Úbytek lze zaznamenat i v případě velkolepých bitevních scén – není po nich ani vidu, ani slechu. A vůbec to nevadí. Příběh je celkově komornější. Loď Jitřní poutník navštěvuje ostrovy, pro některé z postav je tu připravena vlastní menší dějová linie a nechybí ani lev Aslan a nějaké to moudré poselství.

Herecké výkony neurazí. Příběh se ale místy vleče, možná nad míru se tu povídá a nějaký ten střih navíc by filmu rozhodně prospěl. Také je čím dál tím těžší vžívat se do pocitu, že je Narnie opět v ohrožení a je jí potřeba zachránit. Taková zápletka působí dojmem nastavované kaše. To pak může být příběh sebelepší, ale divák s každým dalším dílem ztrácí zájem. Problémem je tedy už to, že dětští hrdinové vstupují do Narnie jen když je potřeba ji zachránit. Ono je to sice způsobeno jinak plynoucím časem v obou světech, ale stejně – celková koncepce série moc možností filmařům nedává.

Třetí putování Narnií není vyloženě špatné. Má v sobě pár pěkných momentů, ale bohužel ji strhává zpět prostý příběh, ideologie na pozadí a opakované schéma předchozích filmů. Jak bylo řečeno na počátku: máte-li Narnii ve svém srdci, pak nebude zklamaní. Nedostala-li vás doposud, třetím dílem se jí to již nepovede. Přesto lze říci, že Platba Jitřního poutníka je z celé filmové série nejzajímavější. V tomto případě to ale neznamená zase tak moc.