Na vlásku

Pohádka o princezně zavřené ve věži má několik variant. Nejnovější animák od společnosti Disney vychází z předlohy bratrů Grimmů a zaměřuje se na osud princezny Lociky, kterou do věže uvěznila zlá čarodějnice. Důvodem jsou její blond vlásky, mající omlazovací a léčivé účinky. K těm Locika přišla celkem zajímavým způsobem. Její matka, královna, totiž před lety pozřela kouzelnou květinu se stejnými účinky. Shodou neblahých okolností byl právě tento kouzelný květ omlazovacím prostředkem oné zlé čarodějnice. Ta, když zjistila, že se síla květu přenesla do vlasů Lociky, věděla, že ji musí získat pro sebe. Už jenom proto, že se brzy ukázalo, o jak křehký dar jde. Jakmile totiž princezna přišla byť o jediný pramen vlasů, oba díly rozstřižených vlasů zhnědly a ztratily svou magickou moc. Co s tím? Čarodějnice si věděla rady. Unesla Lociku a zavřela ji do vysoké věže. Nakukala ji, že je její matka a že ji vlastně chrání před zlým světem, kde každý touží po jejích vlasech. Ty mladé princezně mezitím narostly do několikametrové délky. Spolu s přibývající délkou kadeří, ubíhaly i roky. Locika dospěla a čím dál tím víc toužila věž opustit. A tehdy jí osud poslal do věže mladého sympatického zloděje Flynna Rydera. A tím celé dobrodružství vlastně teprve začíná.

Na vlásku je pohádka, která dělá Disneyho studiu jen a jen čest. Snoubí se v ní vše, co bylo a je typické pro animáky z této jedinečné tvůrčí díly spolu s moderním přístupem, kterým se vyznačují snímky studia Pixar. Inu, John Lasseter nesedí na své šéfovské pozici jen tak pro nic za nic. Ale pojďme se podívat na jednotlivé tvůrčí prvky postupně.

Disneyho filmy se vždy mohly pyšnit úchvatnou animací a typickými roztomilými postavičkami. Ač v novém hávu, tato tradice se přenesla i do tohoto filmu. Všechny postavy jsou vytvořeny v duchu té nejlepší tradice, zatímco 3D animace splňuje ta nejnáročnější současná kritéria. Symbióza tradice a moderny je krásně vidět třeba na zpracování princezniných vlasů, které tu v podstatě hrají vedlejší roli.

Bez čeho se neobejde žádná správná Disneyovka? Ano, je to tak – bez písniček. I v Na vlásku se hodně zpívá. Muzikálová čísla jsou pevnou součástí děje. Neruší, nenudí, perfektně zapadají. Občas nahrazují vnitřní monolog postav, takže jim díky tomu pak vidíte až do duše. Jindy fungují také jako komická vložka či posouvají děj. Po hudební stránce nejde pouze o láskybolné slaďáky; najdou se tu i říznější kousky, i když něžnější hudba má navrch.

A jsme u příběhu a jeho postav. I v této oblasti odvedli tvůrci dobrou práci a zaslouží si pochvalu. Příběh neopouští pohádkovou linii, ale obohacuje ji o celou řadu zajímavých vedlejších linií. Ty nikdy neslouží k natahování stopáže, ale mají svou logiku. V centru dění je vždy dvojice Locika a Flynn. Ten má díky svému „povolání“ v patách své bývalé „kolegy“, kteří by rádi lup, o nějž se s nimi zapomněl podělit. I Locika má v patách – pozor, vyzrazení části děje – poté, co opustí věž , čarodějnici, která je zcela závislá na existenci princezniných vlasů a její nový kamarád se jí pochopitelně vůbec nelíbí. A můžete si být jistí, že udělá vše proto, aby Lociku vrátila zpět do věže.

Mezi další důležité postavy, bez kterých by film zdaleka tak nefugnoval, patří bílý kůň Maximus. Po pravdě, tahle postava si mě zcela získala. Jak mám rád Oslíka ze Shreka, tak musím říct, že tenhle koník mu z hlediska komediálního talentu nezůstává nic dlužen. Jeho mimika prostě nemá chybu, a razance, s jakou se vrhá do akce, si zaslouží bezmezný obdiv. Opravdu dobře napsaný charakter! A není jediný. Přestože daleko menší, stále zapamatování hodný je i princeznin chameleon. I on se blýskne několika slušnými gagy.

Ona vlastně celá tato pohádka je gagy, jenž evokují rané Disneyho filmy a grotesky, prošpikována. Locika si vás bezpochyby získá spíš tím, jak se dokáže ohánět svojí pánvičkou, než nějakými romantickými gesty. Stejně tak hlavní hrdina není prvoplánový klaďas, ale živoucí osobnost, a jeho epizody s koníkem patří mezi nejzábavnější momenty filmu.

To by byly tradiční prvky Disneyho filmů, které tu jsou zastoupeny v naprosto ideálním poměru a množství. Je tu ale celá řada inovací. Především jde o humor. Ten k Disneymu patří jako Sněhurka k trpaslíkům, ale tentokrát se tvůrci nebáli inspirovat „dospělejšími“ animáky a do svého díla přidali vtipy, které ocení také – nebo možná především – dospělí diváci. Vliv snímků jako Shrek, Jak vycvičit draka či Pixarovek je patrný, logický a především pozitivní. Kombinace tradice a moderních postupů padla v případě Na vlásku na úrodnou půdu.

A jaké má snímek kazy? V podstatě žádné. Kromě nepříliš povedeného plakátu a českého názvu je mu těžké něco vytknout. Klasická pohádka se v rukách režisérů Grena a Howarda proměnila v epické dobrodružství v duchu Pirátů z Karibiku. Panteon Disneyovských princezen tak získal velmi silnou posilu. A my diváci jsme dostali vydařený animovaný snímek, který – ačkoliv má klasické základy – strčí do kapsy celou řadu animovaných příběhů, jenž se ohání rádoby originalitou za každou cenu.

Ujišťuji vás, že se budete bavit, ať už jste mladí či staří. Disney vypustil před Vánoci do kin skutečnou kvalitu, na kterou stojí za to vyrazit. Zklamaní nebudete. A přestože po prvním shlédnutí váhám, zda si to maximální hodnocení opravdu zaslouží, nemohu učinit jinak. Uplynulo totiž již pár dní a pořád některé momenty nemohu dostat z hlavy.