Paranormal Activity 2

Podívejme se třeba právě na Záhadu Blair Witch. Hit roku 1999 ukázal, že se celosvětovým trhákem může stát i horor natočený za pár set dolarů na digitální kameru. Zvláště, když se z nevýhody (technické vybavení a nedostatek financí) udělá přednost. Jenže pak přišel díl druhý, na který již finance byly. A všichni víme, že šlo o propadák. Atmosféra byla fuč, chyběl pořádný nápad a výsledkem bylo tuctové hororové béčko.

Osud prvního Paranormal Activity má s tím Záhady Blair Witch mnohé styčné body. Natáčelo se na videokameru a rozpočet byl velmi nízký. Režisér Oren Peli tedy příběh pojal tak, že jde vlastně o sestříhaný časosběrný materiál zachycující gradující invazi nadpřirozených sil do života dvojice mladých lidí přímo v jejich domě. Pokud jste četli mou recenzi prvního filmu, možná si vzpomenete, že jsem sice ocenil některé pěkně natočené strašidelné scény, ale celkově jsem neshledal na filmu nic tak úžasného, díky čemuž bych plně pochopil fakt, že se z něj stal takový celosvětový hit, jenž měl k smrti děsit miliony diváků v kinosálech. Jistou sugestivitou film opravdu oplýval, ale trpěl spoustou dramaturgických nedostatků. Na druhou stranu je dobře, že i nezávislý film může dostat svou šanci a vstoupit do celosvětové distribuce.

Snímek dost vydělal, druhý díl byl jasnou záležitostí. Tvůrci měli prakticky neomezené možnosti, jak se svou druhou šancí naložit. Mohli natočit remake s větším rozpočtem (jako to udělal Sam Raimi u Evil Dead), mohli dvojku pojmout jako regulérní hraný film (jako Záhada Blair Witch 2) a nebo mohli svůj příběh rozvíjet všemi možnými směry. Dobrá zpráva je, že si vybrali tu třetí možnost. Ještě lepší je však to, že dokázali vymyslet příběh, který dává událostem prvního filmu nový význam (tak trochu jako Kostka 0). Paranormal Activity 2 je z hlediska dějové kostry prequel, ve kterém si i zahráli vedlejší role oba hlavní představitelé z prvního dílu.

Přímá souvztažnost obou filmů je ku prospěchu celé budoucí sérii, která – myslím, že se to sluší prozradit – bude příští rok pokračovat třetím filmem. Ale je dvojka vůbec filmem, který stojí za to vidět?

Chtě nechtě se tvůrci opakují. V případě technického zpracování to tolik nevadí (možná je to v podstatě dobře), protože došlo k upgradu a záběry z domu, kde řádí nadpřirozené síly, jsou kombinací systému stacionárních domovních kamer a pohyblivé kamery ruční. To nabízí více možností pro tvorbu atmosféry, ale tvůrci dokázali potenciál svých zbraní využít jen zčásti.

Ještě horší je to ovšem v případě řádění zlého ducha nebo spíše démona. Jelikož je tu přímé spojení s prvním filmem, musíte počítat s tím, že některé momenty se budou opakovat. Režisér Williams buduje napětí tak, že nechává diváky dlouhou dobu zírat na záběr kamery sledující celou místnost a dává prostor pro fantazii, očekávání i talent pozorovatele objevit to podstatné. Problém je, že zatímco v prvním filmu všichni sledovali, co se kde šustne se zatajeným dechem a celkem to fungovalo, v pokračování přichází místo napětí nuda. A to i přes to, že tu máme lepší herce a pozornost démona se zaměřuje na malé dítě v postýlce. Ano, scény s miminem jsou bezpochyby ty nejstrašidelnější, ale je jich málo. Snaha pomalu budovat atmosféru strachu se tentokrát míjí účinkem. Diváci dvakrát to samé prostě nezbaští.

Jako samostatný horor je Paranormal Activity 2 průměrnou záležitostí. Už jsme měli tu čest vidět napínavější duchařiny. A kromě pěkného nápadu se systémem domácích kamer tu vlastně není nic nového. To, že se řada motivů opakuje ale tvůrcům projde, protože by porušili logiku vlastního „vesmíru“, kdyby se vydali zcela jinou cestou a chtěli, aby jim divák uvěřil propojení s prvním dílem.

Jinak řečeno, příběh má hlavu a patu, vše do sebe hezky zapadá a tvůrci se nevzdalují ani na píď od směru, jenž si vytýčili prvním filmem. Za to si zaslouží velkou pochvalu. Pokárání pak přijde za neschopnost strašit. A také za nelogické momenty, kdy některá z postav natáčí dění na ruční kameru, aniž by k tomu měla jediný skutečně rozumný důvod. A i kvůli takovým momentům je ve výsledku hodnocení takové, jaké je.