Děcka jsou v pohodě

Filmy o mezilidských vztazích se někdy snaží nastínit, případně řešit nějaký problém a v tom případě z nich často ční záměr a konstrukce. Jiným typem jsou snímky postavené na hereckých výkonech a základním rozložení vztahových polí, takové, které vlastně přirozeně plynou, takže máte pocit, že sledujete něco důvěrně známého, dění u sousedů. Právě k těm druhým se řadí sympatický a trochu atypický film režisérky Lisy Cholodenko (viděli jsme od ní Laurel Canyon).

Samotný námět by měl určitě potenciál na to, aby byl zprzněn do podoby bláznivé komedie, ideálně s Adamem Sandlerem. V hlavní roli tu je totiž netradiční rodina, tvořená dvěma lesbickými ženami, jejich potomky, patnáctiletým Laserem a osmnáctiletou Joni. Záhy po seznámení je nám jasné, kdo ze dvou partnerek je „máma“ a kdo „táta“. Mužskou, vůdčí roli ve vztahu zastává lékařka Nic, zatímco tak v životě tak trochu tápající Jules je tou, kdo se raději nechá vést. Laser a Joni jsou sourozenci napůl, protože obě ženy kdysi použily k oplodnění spermie od stejného dárce. Co se stane, když potomci zatouží svého biologického otce po letech poznat na vlastní oči?

Na zmíněnou otázku existuje spousta variant, režisérka, která je současně i spoluautorkou scénáře, zvolila naštěstí velmi věrohodnou, střídmou a přirozeně působící. Nedočkáte se žádných trapasů, bujarých scén nebo křečovitých dramat. Poté, co Joni zjistí z darovací smlouvy identitu dárce a dostane na dálku jeho svolení, dojde k setkání obou dětí a vy z něho máte stejně příjemný pocit jako všichni zúčastnění. To už jste se ale seznámili i s majitelem restaurace Paulem, kterého zpráva o „výsledcích“ někdejšího anonymního dárcovství trochu zaskočila. Je to pohodový chlap, což zjistí i Laser a Joni… a poté, co se o jejich aktivitě dozvědí i obě mámy, se o tom přesvědčí i ony, byť každá jiným způsobem. Když tu pětici vidíte pohromadě, jasně vnímáte, že je opravdu něco spojuje. Je to samozřejmě i zásluha herců, při jejichž výběru měla paní režisérka vskutku mimořádně šťastnou ruku. Dvojici žen, žijících v registrovaném partnerství, skvěle hrají Annette Bening (manželka hrdiny Americké krásy) a Julianne Moore (opravdu nevypadá na padesát – viz dopisová rubrika v tomto čísle). Prvně jmenovaná je tvrdá perfekcionistka, která občas „ujede“ a pak se omlouvá, druhá je citově založená, ovlivnitelnější žena, která se dosud nepřestala hledat. Julianne Moore se nebojí ani odvážnějších scén a rozhodně ukazuje, že její herecký rejstřík je bohatý. Jako dcera Joni se představí Mia Wasikowska, kterou si po tomto filmu nebudete spojovat už jen s Burtonovou Alenkou v říši divů. Musím přiznat, že jsem půvabnou slečnu přeřadil z kategorie „zajímavá“ do kategorie „moje favoritka“. Příjemným překvapením je Mark Ruffallo jako Paul. Jeho výkony jsme mohli nedávno obdivovat v Bratrech Bloomových nebo Prokletém ostrově, tady nasadil ovšem ležérní a přitom přitažlivou polohu, kdy bude sexy připadat i heterosexuálně zaměřeným mužům. Pětici doplňuje talentovaný Josh Hutcherson, který z dětských rolí (jako třeba v Mostu do země Terabithia) vyrostl do autentické postpubertální polohy. Na všech pět se zkrátka moc dobře kouká – a to i poté, kdy do poklidné atmosféry snímku vstoupí trochu nečekaný vývoj a z něho plynoucí konflikt. Budiž ke cti Lisy Chodolenko, že příběh ani přesto nijak násilně nehrotila. Dočkáte se sice scén, které vás budou brát za srdce, ale bez vypjatého patosu, a na konci si řeknete: ano, přesně takhle nějak se to mohlo odehrát.

Film získal už řadu ocenění a nedivil bych se, kdyby se někdo z jeho tvůrců ocitl i na oscarovém ceremoniálu. Určitě bych v takovém případě držel palce…