Krásná Junie

Středoškolská léta jsou obdobím, kdy prožíváme první opravdové lásky, někdy i velmi silné. Sám za sebe to mohu potvrdit a určitě se v tomto věku zamilovala většina z vás. Ti šťastnější takové období třeba právě prožívají. V každé třídě bývá nějaká slečna, do níž se mladí muži zamilovávají ve větším počtu, zkrátka výrazná ženská osobnost. Právě takovou se už od prvního dne nástupu na novou školu stala šestnáctiletá Junie. Přestoupila sem po nedávné smrti své matky a poté, co se přestěhovala do Paříže za svým bratrancem Mathiasem, který chodí do stejné třídy. Junie je zvláštní bytost, rozhodně byste ji neoznačili za tuctovou plakátovou krásku, je spíš půvabná a rozhodně má zvláštní osobnost. Přitahuje pohledy kluků jako můra světlo, ona si ale mezi spolužáky vybere zdánlivého outsidera Ottu, tichého a hodného kluka. Napsal jsem „zdánlivého“, protože v téhle třídě se na nějaké kastování moc nehraje a většina studentů působí, že jsou spolu v pohodě.

Mezi středoškolskou mládež lehce zapadne i mladý profesor italštiny. Kdybyste o něm nezasvěcenému člověku řekli, že je to spolužák, nedalo by moc práce tomu uvěřit. Nemours, jak se „pan profesor“ jmenuje, je charismatický muž s uhrančivým pohledem a přitažlivou tváří, čehož využívá k hojnému svádění studentek i kolegyň ve sboru. Když na nové studentce Junie spočinou jeho dravčí oči, je vám jasné, že ji chce. Bude o ni usilovat všemi prostředky a dosáhne svého? Zůstane Junie věrná Ottovi? Věří Junie v něco jako je láska nebo se citů spíš obává? A prohlédne včas Nemoursovy úmysly? Na tyto otázky vám odpoví až film, napovědět by vám však mohla znalost klasického francouzského historického románu Kněžna de Clèves, jehož základní dějovou konstrukci snímek převádí do současné doby. Připadá-li vám výše uvedená zápletka zralá na romantické drama nebo dokonce doják, výsledek by vás zklamal. Jste-li ale otevřeni věrohodně civilnímu zobrazení školního prostředí a postavám, které rozhodně nešustí papírem, pak vás Krásná Junie zaujme.

Režisér Christopher Honoré má za sebou zajímavé snímky, které jsme dosud oficiálně neviděli, zejména Les Chansons d´amour z roku 2007. S Krásnou Junií má společné to, že rovněž pojednává o vztazích mezi mladými lidmi a také jednoho z hlavních představitelů, Louise Garrela, který hraje profesora Nemourse – známe ho mj. i z Bertolucciho Snílků. Titulní hrdinku hraje Léa Seydoux (viz rubrika Talent na obzoru o pár stránek dál) a rázně vyvrací jakékoliv spekulace o protekci, kterou by mohla díky svému původu mít.

Kdybych měl shrnout pro a proti, pak do první kategorie zařadím kromě hereckých výkonů a věrně ztvárněného prostředí i hudební stránku filmu, snad s výjimkou scény, kdy v klíčových chvílích zpívá sám jeden z hrdinů – na mě to působilo v daném kontextu rušivě. Na druhou stranu mi poněkud vadil až příliš velký emocionální odstup, se kterou jsou nám situace nabízeny – když nakonec došlo k opravdové tragédii, měl jsem stále pocit pozorovatele a ne účastníka. Na škodu je i nadbytečné množství postav a vedlejších motivů, které sice evokují typický středoškolský ruch, ale ve výsledku chutnají jako příliš mnoho omáčky na danou porci. Přesto doporučuji se s Krásnou Junií seznámit. Na rozdíl od amerických středoškolských filmů, které bývají schematické a uhlazené, tenhle vám možná připomene vaši přítomnost nebo minulost…