Temná krajina

Thomas Jane je americký herec. Předpokládám, že jste to jméno moc neslyšeli, i když byl k vidění v několika titulech v našich kinech i na vydaných DVD. Ve většině herců se skrývá i touha režírovat. Ne vždycky to šťastně dopadne. Zmíněná touha se skrývala i v Thomasu Janeovi a výsledek je přinejmenším zvláštní.

Recept na Temnou krajinu zní asi takto: vezmi pár kultovních a mysteriózních filmů od Davida Lynche, bratrů Coenových a Alfreda Hitchcocka, přidej k tomu klasickou zápletku s mrtvým tělem, okořeň ji bizarním koncem a to všechno svěř nezkušenému kuchaři-amatérovi a jeho troubě z výprodeje. Zákusek, který takto vznikne, patrně nebude mnohým divákům chutnat a někteří ho označí snad i za druhořadý kousek, ale najdou se i tací, které tahle laciná příchuť zaujme právě svojí zvláštní příchutí. Shrnuto bez kuchařské terminologie: Temná krajina je film se zarážející mírou nadšeného amatérismu, za který by se nemusel stydět ani Ed Wood, nicméně je to snímek svým způsobem natolik kuriózní, až budí sympatie.

Příběh je dietním souhrnem klišé filmů-noir. Muž a žena, kteří jsou čerstvými novomanželi, ale v podstatě nic moc nevědí o své minulosti, jedou v rámci líbánek přes noční nevadskou poušť. Vzali se v Las Vegas, kde si za pár šupů může vzít kdokoliv kohokoliv. Erotické dusno v autě je narušeno jednak ztrátou orientace, jednak těžce zraněným účastníkem autonehody, kterého málem svým autem dodělají. Umírajícího muže se zkrvaveným obličejem naloží do auta a pokoušejí se najít zpátky dálnici, po které měli jet. Jak se ukáže, dotyčný na tom ale zase není tak totálně špatně. Probere se a po sérii záhadných otázek, které jako by nasvědčovaly tomu, že novomanžele zná, dojde z jeho strany i k fyzickému napadení. Asi nikdo by nechtěl uprostřed noci kdesi v pustině řešit během svých líbánek problém, kam s mrtvým tělem… někdy ale osud připraví situace, o jakých se nám nezdálo ani v těch nejčernějších snech. A pokud si myslíte, že tímhle problémy ústřední dvojice končí, jste na omylu.

Na filmu se podepsal jednak malý rozpočet, jednak ambice udělat trojrozměrný thriller, takže triky jsou opravdu slabé, decentně vyjádřeno. Marně si také vzpomínám, kdy bych v současném filmu viděl během záběrů z auta krajinu jako zadní projekci. Hudební podkres je velmi nevyrovnaný, místy jako by chtěl Thomas Jane navodit jazzovou atmosféru, ale dočkáme se i Beethovena – mimochodem v nejlépe nasnímané scéně filmu, při které se hrdinka dráždí kostkou ledu. Kromě uvedeného režiséra a představitele hlavní role v jedné osobě uvidíme Lauren German, která je sice koukatelná, ale v žádném z dosavadních filmů jinak nezazářila a Temná krajina to nezmění. Objeví se zde i Ron Perlman v roli ochránce zákona, jeho vystoupení je ovšem krátké a v podstatě tu roli mohl odehrát kdokoliv.

To, co Temné krajině v mých očích přidalo body navíc a co jí dodává náběh na alespoň polokultovní snímek, je poslední čtvrthodina. Asi čtyři pětiny filmu se odvíjejí podle klasického schématu, byť jsou vyprávěny poněkud netradičně. Pak přijde závěr, který vás donutí kroutit hlavou a nechápavě hledět na plátno či obrazovku – a který navíc není příliš objasněn. Doporučuji vyhledat profil filmu na IMDB a diskuzi k němu… po jejím přečtení by mohly být vaše tázající se mozkové buňky uspokojeny.

Objektivně si film víc než 40 procent nezaslouží, kvůli onomu závěru a kvůli mé slabosti pro různé podivnosti si dovolím přidat svých soukromých 20 procent navíc. Viděl jsem Temnou krajinu mluvenou anglicky, má-li ale být v našich kinech dabována, jak to vypadá, asi bych ta procenta zase ubral…