Tři dny ke svobodě

Tři dny ke svobodě je dalším z řady amerických remaků úspěšné předlohy. Tentokrát padl za oběť francouzský snímek Nevinná z roku 2008, ve kterém hlavní role vytvořili Vincent Lindo a Diana Kruger. V nové verzi je nahradili Russell Crowe a Elizabeth Banks. Zápletka ovšem zůstala stejná.

John Brennan (Russell Crowe) je velice překvapen, když mu jednoho dne policie odvede z bytu manželku Laru (Elizabeth Banks) s obviněním z vraždy. A nezůstane jen u obvinění. Soud Laru pošle do vězení a John zůstává sám s jejich malým synem Lukem. Stará se o něj, věnuje se své práci na univerzitě, ale zároveň se pokouší najít způsob, jak svou ženu dostat z vězení. Všechny legální cesty se ale zdají slepé, a tak se John rozhodne naplánovat Lařin útěk z vězení.

Snímek režiséra Paula Haggise má bezpochyby zajímavý (a na divácích vyzkoušený) námět. Přeměna obyčejného chlapa na bojovníka, který udělá vše, aby dosáhl svého, má velký potenciál. Navíc Russell Crowe hrát umí a tohle je jedna z těch rolí, která by mu měla sedět. Jenže z nějakého důvodu to prostě moc nefunguje.

Chybu bych nehledal v příběhu. Ten má strukturu dobrého dramatu, ačkoliv jsem očekával trochu jiné rozložení sil, co se podílu legálních a nelegálních Johnových snah týče. Ty – teoreticky nudné – legální jsou vyřízeny během pár minut a po zbytek filmu sledujeme, jak se z obyčejného studovaného chlápka stává zločinec schopný čehokoliv, aby měl ženu zpět a jeho rodina mohla zase normálně fungovat. Samozřejmě, že Johnova expedice do podsvětí má svou přitažlivost, ale těch skutečně silných, fungujících a zajímavých momentů je tu jen pár.

Russell Crowe je dobrý herec, ale tentokrát jako kdyby místy nevěděl, jestli hrát ňoumu nebo drsňáka. Nemyslím si, že je to jeho chyba, ale onen proces přeměny, kdy John svůj starý život nechal za sebou, spálil mosty a soustředil se na svůj nový cíl, šel natočit lépe. Přesto je právě v tomto bodě zlomu nejsilnější scéna filmu. Když John zkouší svůj klíč na výtahu ve vězení a je málem přistižen, to je Crowe excelentní. Cítíte jeho vnitřní napětí, snahu situaci zvládnout, a pak totální „vyprázdnění“ a pocit zoufalství, když je celá děsivá situace za ním. Klobouk dolů, to je výkon mistra.

Bohužel takhle silné scény tady už nenajdete. Pár slušnějších ano, ale na áčkové drama s takovým námětem je to zatraceně málo. Navíc se v závěru rozpoutá víceméně klasická akční honička, ve které policista běží za metrem a hraje se o každou vteřinu. Jestli je to uvěřitelné? Ani ne. Jde jen o snahu vyšponovat napětí, ale je to přemrštěné a místy vyvolávající úsměv. Nehledě na to, že ve vyhrocených momentech zachraňuje hrdiny také prvek náhody. Prostě jenom proto, abychom se o ně víc báli.

Kromě ústřední dvojice tu není moc herců, kteří by dostali prostor něco předvést. Ty Simpkins hrající Johnova syna Lukea se jen většinu času mátožně prochází před kamerou a když by konečně mohl něco hrát (např. v závěru), nechá ho režisér raději vše prospat. Zvláštní přístup. Dále tu máme pěknou a šikovnou Olivii Wilde, která vás možná zaujala jako „Třináctka“ ze seriálu Dr. House. Tahle mladá herečka konečně po právu dobývá filmové plátno, ale zde ji čeká sice druhá největší ženská role, nicméně to znamená, že na plátně stráví tak 8 minut. Navíc to opravdu není nikterak zajímavý charakter. V podstatě je zcela postradatelný.

Přestože se snažím upozornit na nedostatky, musím přiznat, že Tři dny ke svobodě mají určitou šanci si své publikum najít; ačkoliv mají značné rezervy, příběh je natolik poutavý a většinu děr zachraňuje Croweovo nasazení. Snímek proto vnímám spíše jako dražší televizní podívanou, pokus začínajícího režiséra či ambiciózní projekt, který prostě nevyšel zcela podle představ.