Fotři jsou lotři

Komediím s Benem Stillerem v hlavní roli se většinou daří velmi silně kouskovat diváckou obec. Ať už zmíníme kupříkladu filmy Zoolander, Tropická bouře, či Starsky & Hutch, každý z nich má velmi specifický styl humoru, který ne každému může sednout. „Fotrovská“ série ovšem cílí na trochu jiné publikum. Byť v sobě má (i díky herecké výpomoci Stillerových přátel) určité záblesky absurdnosti jeho předchozích filmů, jedná se v podstatě o rodinné záležitosti. Ani třetí díl z této škatulky nijak nevybočuje a opět nám předkládá příběh Gaylorda „Grega“ Jebala (B. Stiller) a jeho povedených příbuzných, z nichž největší prostor dostává opět Robert de Niro, jakožto despoticky militantní Jack Byrnes. Zatímco v prvním díle jsme sledovali roztomilé prvotní oťukávání a Jebalovy námluvy krásné Pam v Byrnesově rodině, ve druhém svatební přípravy a setkání obou rodinných větví šťastného manželského páru, tak ve třetím, která navazuje přesně pět let po skončení předchozího dílu, panuje, alespoň na začátku, typická rodinná idylka.

Greg ovšem prochází klasickou krizí středního věku, jež mu příliš neulehčuje ani jeho nade vše povznesený kamarád Kevin (Owen Wilson), ani krásná zástupkyně lékařské firmy Andi (Jessica Alba). Jack do toho utrpí menší infarkt, který ho donutí přemýšlet, komu že jednou předá pomyslné žezlo na rodinném trůnu. Greg se mu zpočátku zdá jako vhodný nástupce, ovšem jen do té chvíle, než jeho instinkty, vycvičené letitou prací u tajných služeb, vycítí cosi nekalého. Svým velmi nediplomatickým jednáním, které je pochopitelně zdrojem mnoha komických scének, ovšem naruší jak poklidné soužití Grega a Pam, tak velkolepou oslavu narozenin obou malých Jebalů. Nedá se svítit, fotr je zkrátka lotr.

Jestliže jste neviděli ani jeden z předchozích dvou dílů a absolutně nevíte co je série Fotr je lotr zač, tak na návštěvu kina za účelem zhlédnutí trojky můžete rovnou zapomenout. Naprosto by vám nedávalo smysl, proč se zrovna tato postava chová tímto způsobem a proč se zrovna tato snaží tak vehementně působit jako naprostý idiot. Není ovšem nutné si pamatovat naprosto všechny zápletky a podzápletky z předchozích filmů. Stačí alespoň rámcové načrtnutí charakterů jednotlivých postav. Na hereckých výkonech a vůbec chemii všech zúčastněných stál veškerý humor z předchozích dílů a ani v tomto tomu není jinak. Vzhledem k tomu, že minimálně Stiller s de Nirem (kteří se na plátně objevují prakticky pořád) již mají své postavy natolik zažité a opravdu si navzájem „sednou“, tak je poměrně příjemné je pouze pozorovat. Stejně tak role Owena Wilsona, jenž má ztělesňovat zhýralého frajírka, jemuž učarovalo východní, západní a snad i jižní a severní náboženství, je velmi výživná. Prakticky pokaždé, když se objeví na scéně, vám automaticky začnou pocukávat koutky v očekávání nějakého toho humoru.

Herecký ansámbl je také jednou z mála opravdu pozitivních věcí, kterou lze ve filmu Fotři jsou lotři nalézt. Bez slavných herců, kteří se objeví klidně i na několik málo minut, by navíc snímek nefungoval vůbec, nebo jen velmi špatně. Děj, byť se leckomu může zdát složitý, je totiž až dětsky banální a ačkoliv je v určitých situacích patrný náběh na zajímavé rozuzlení, režisér Paul Weitz pokaždé od slibně rozehraného momentu uteče a uchýlí se k naprosto standardnímu vyústění. Kupodivu nejlépe z toho vychází scény, které děj vlastně nikam neposouvají a figurují pouze jako samostatné vložené scénky, u nichž se má divák plácat smíchy do stehen. Speciálně ty, v nichž se objevuje již zmiňovaný Owen Wilson, nemají chybu. Vtipné jsou zejména díky perfektnímu komediálnímu timingu a skvělé souhře mezi ním a Stillerem, jež se dere na povrch leckdy i proti vůli režiséra. Weitzovo velmi neumětelské vedení, během nějž je velmi okatě vidět, že se v podstatě pouze svezl s dobrou hereckou chemií, je evidentní v několika málo scénách, při nichž skutečně vrtíte hlavou a nevěříte vlastním očím, co že jste právě na plátně viděli. Humor, pokud vůbec nějaký, je v nich založen buď na tom, že kdosi příšerně řve, či dělá věci, které by byly v běžném životě považovány minimálně za bláznivé. Je možná trochu troufalé rozebírat uvěřitelnost jednotlivých akcí v bláznivé komedii, ale pokud se film chvíli tváři jako seriózní drama a v dalším záběru sklouzne k situaci, v níž je třeba zavést starému tlustému afroameričanovi hadici do řitního otvoru, tak si toho kontrastu zkrátka všimnete a nebude vám zcela ukradený.

U hollywoodských filmů s vysokými rozpočty je zvykem, že se technická stránka vlastně ani nezmiňuje, neboť se má automaticky za to, že peníze zajistily vysoké produkční kvality. Bohužel, i v tomto ohledu film mírné zklame. Ne snad, že by byla roztřesená kamera, či nebylo postavám rozumět každé druhé slovo. Ovšem je velmi neprofesionální, když vám v několika záběrech „vleze“ do obrazu ruchový mikrofon a vy si toho nevšimnete ani přímo během natáčení, ani ve finálním střihu. Podkresová hudba mohla být také rozhodně vybrána lépe. Leckomu možná přijde malicherné zabývat se i takovou drobností, ale opět je to něco, co vás může nepříjemně rozhodit při sledování jinak velmi průměrného filmu a co také strhává z rovných padesáti procent do spodní poloviny hodnotící stupnice. Pokud se vám opravdu hodně líbily předchozí díly, popřípadě pokud nehledáte v kině nic víc, než velmi, velmi průměrnou, ale stále solidně zpracovanou komedii, možná si Fotři jsou lotři i užijete. Jestliže ale čekáte i něco víc, než jen televizní úroveň zábavy, tak existují i lepší způsoby jak své peníze v kině utratit.