TACHO

Alex (Daniel Landa) podřídil závodům úplně všechno. Pár dní před nejdůležitější jízdou se však jeho spolujezdec (Rudolf Hrušínský ml.) zraní tak vážně, že není schopen jet, a Alexova naděje na vítězství se rozplyne jako kouř z výfuku. A jelikož tragédie nikdy nechodí sama, následuje ještě zpráva o Alexově rakovině a minimu času, jenž mu zbývá. Neschopný manažer Levent (George Nicolas) nedokáže sehnat náhradního spolujezdce včas a Alexův lékař (Rudolf Hrušínský) závod zakáže. Když se zdá, že je vše ztraceno, vstupuje do Alexova života krásná Lucie (Olga Lounová), kterou kromě sympatií spojuje s Alexem i stejná nemoc a smiřování se se smrtí. Po náhlém rozhodnutí, že závod pojedou spolu, začíná hra o čas, na jejímž konci musí být cílová čára a Němec Weber (Timothy Otis) v zádech. Nepravděpodobné, naivní nebo hloupé? Asi tak vše a ještě něco navíc. Chápat člověka, který zasvětil svůj život závodům, že chce konečně vyhrát, než zemře, se dá pochopit. Že si za spolujezdce vezme blondýnu, která by se hodila maximálně na potisk vůně na zrcátko do auta, už se moc pochopit nedá. K tomuto scénáři připočtěme ještě podobně inteligentní dialogy a pokusy o vtip a máme výsledek, který zamrzí, i když asi nikoho nepřekvapí. Kromě této předvídatelné linie protkávají příběh ještě dvě další. Přípravy na závod slovenského mafiána Joža (Martin Havelka), který si koupil nejlepšího spolujezdce na Slovensku Jula (Roman Pomajbo), a britské závodní dvojice Charlieho (Julian Pindar) a Davea (Christopher Rithin). Obě linie ani v nejmenším nezapadají do hlavního příběhu a působí jak snaha o minuty navíc. Slovenská dvojka zpočátku může pobavit, po chvilce však donekonečna opakované vtipy nabírají na trapnosti, a britská část by se dala vystřihnout, aniž by si toho někdo všiml.

Natočit nízkorozpočtový film takovéto „kvality“ je zajímavé. Tím více, když víme, že natáčení trvalo dvacet čtyři dní. Bohužel lacinost filmu se projevila úplně jinak, než se od filmu s nízkým rozpočtem očekává. Během čtyřletého vývoje filmu se neustále měnilo téměř vše. Od obsazení rolí až po úplné pojetí filmu a jeho žánru. Od plánu natočit napínavý thriller ze závodního prostředí se upustilo a vznikla komedie, která přes velké ambice o zajímavý mezinárodní snímek působí jako průměrná česká zábava na večer. A je to ohromná škoda, protože námět má na mnohem lepší jízdu. Těžko říct, co vede tolik českých filmů k žánru komedie. Rakovina ani touha po vítězství není téma k humoru, a tak jediný důvod, proč češi tak rádi ze všeho dělají komedii zbývá snad jen ten, že tento žánr lépe omluví případnou hloupost nebo trapnost. Když sledujeme thriller, při němž kroutíme hlavou a v duchu si říkáme „kdo tohle vymyslel?“, odsoudíme film rychleji, než když je nám řečeno „je to jen komedie, ber to s nadhledem“. Od filmu o automobilové závodníkovi očekáváme akci, rychlost, adrenalin a napětí. Nedočkáme se ani jednoho. Adrenalin to byl jistě pro herce, protože Landa s Lounovou vše odjeli sami a ani v té nejvyšší rychlosti nepoužili kaskadéry. Výsledný dojem z filmu je však nudný a tolik očekávaný závod nepřináší ani kapku napětí. Pochválit mohu snad jen hudbu. Ať je hudba Daniela Landy jakákoliv, do tohoto filmu se hodí dobře. Možná to je jen podobnými kvalitami. Tacho měl obrovskou možnost vjet do protisměru a ukázat, kam až může dojet snímek, kde se spojilo Česko, Slovensko a Británie. Bohužel naboural do vlastní neschopnosti.