Ostrov sv. Heleny

Je to pikantní, člověk by si myslel, že za něčím takhle strašným musí stát vysloveně konstruktivní nápad typu „natočíme film s Laďou Kerndlem!“ a vida, ona je to pravda. Takže vlastně víte vše, co byste vědět měli. Myšlenka zde neexistuje. Jazzový zpěvák Vladimír Kerndl představuje jazzového zpěváka Františka. Tomu se ani tak nerozpadá, jako už rozpadla rodina. Dcera prchla z rodného hnízda a učí v Rumunsku, ženě (Zuzana Slavíková) už došly nervy a definitivně svého neschopného, věčně kňučícího sobeckého hedonistu opustila. A tak se František vydává cestou sebelítosti za starými kamarády, smiřuje se s rozedmou plic, jede navštívit Rumunsko, tady najde trochu relaxace... a to všechno je tak otřesně natočené, že to jde jen těžko popsat slovy.

Už samotné obsazení Kerndla je nepochopitelný lapsus. Musíme se prostě smířit s tím, že někteří z nás nejsou pro herectví zrozeni. Bohužel, režisér Vladimír Šimůnek, který má za sebou spoustu dílů televizních 13. komnat (a ano, jedna je Kerndlova), si tento fakt odmítl připustit a na nebohého neherce navalí tíhu celého filmu. Na nehercích jde dobře postavit film, ale musejí být přirození. Pontecorvo takhle objevil třeba Brahíma Hadžadže v roli Alího Bodáka v geniální Bitvě o Alžír. Šimůnek bohužel jen objevil, že Kerndl by měl zpívat a ne se pokoušet hrát, a jediný bodák si přeje mít v ruce divák, aby ukončil své utrpení.

Kerndl bolestivě propadá při každé interakci se zkušenými herci, tím spíše, že mu je oponentkou charizmatická Zuzana Slavíková. Propadá ale i ve srovnání s neherci z české komunity v Rumunsku. Ale není to jeho chyba, ta leží na bedrech režiséra, producenta a v neposlední řadě scenáristy. Když donutí Kerndla v rádoby umělecké scéně potírat si s bolestnou grimasou obličej krémem své ženy, nejde se už ubránit smíchu. Scénář sám je ubohý a korunují to absurdní dialogy v cimrmanovském stylu „nevzbuď našeho dědečka, který spí vedle, protože...“ doplňované paradokumentárními vsuvkami o životě v rumunském Banátu. Právě Banát je na tomto filmu nejcennější, protože alespoň informuje. Cokoliv divákovi dává. Jinak je ale sledování Ostrova sv. Heleny krystalickým utrpením, které vás donutí přemýšlet o smyslu života a času, který takto zabíjíte. Herecky vedle Kerndla statuje třeba Pavel Bobek, nebohá Iva Kubelková, která v reálu, navzdory usedlým stereotypům, není špatnou herečkou, ale zde musí odříkávat absurdní fráze, a nebo v bizarní roli se mihnuvší Bolek Polívka. Vím, že tato recenze vyznívá krutě, ale Ostrov sv. Heleny je přesně tím případem filmu, který si neměl najít cestu do kin a hlavně jej měl někdo příčetný zastavit v zárodku. Těch dvacet procent je za momentky z Banátu, sympatickou titulkovou píseň v podání Bobka a trochu jazzu, který mi ale film stejně na nějakou dobu znechutil.