Správci osudu

Je náš osud předem určen nějakou vyšší silou, nebo jsme jeho strůjcem my sami? Tato otázka se dotýká podstaty náboženství a lámali si s ní hlavu i přední filozofové. Kdyby si počkali na letošní březen a zašli do kina, ušetřili by si řadu probdělých nocí. Scenárista a režisér George Nolfi totiž odpověď zná. Nalezl ji v povídce předního autora sci-fi, jehož dílo patří k často převáděným na filmové plátno. Oním autorem je Philip Kindred Dick a z filmových adaptací jeho povídek lze například jmenovat: Blade Runner, Minority Report, Total Recall, Výplata. A mimochodem – minimálně první tři jmenované filmy určitě patří k těm, které stojí za to vidět.

Úspěch Dickových příběhů spočívá v ústředním nápadu, ale i stavbě příběhu a podobě hlavních charakterů. Tyto tři prvky naleznete i ve filmových adaptacích a lze se jich dopátrat i ve Správcích osudu.

Hlavním hrdinou je mladý ambiciózní politik David Norris, kandidující do Senátu. Očekávané vítězství se promění v prohru kvůli vystrčenému pozadí, což Davida přivede na pánské záchody, kde se kupodivu seznámí s půvabnou Elise. A stane se něco nečekaného. Během tohoto krátkého setkání mezi nimi přeskočí jiskra, která zažehne cosi mnohem hlubšího a silnějšího. Silná přitažlivost, láska, by ale mohla zmařit plány, které má s Davidem kdosi, stojící za organizací, jež se stará o to, aby životy nás všech šly přesně podle předem sestaveného plánu. Co se stane, když se této síle David vzepře, o tom pojednává zbytek snímku.

Pro George Nolfiho jsou Správci osudu režijním debutem. Co se týče práce na scénářích, může se Nolfi pochlubit, že se podařilo prakticky vše, na čem pracoval (např. Dannyho parťáci 2 nebo Bourneovo ultimátum). Na Správcích osudu je rozhodně vidět, že měl od počátku jasno, jak látku uchopit a co z ní vytěžit. Mix thrilleru a romantiky člověk nevidí v kině každý den, navíc, když je ozvláštněna silným fantastickým prvkem. Film funguje ve všech těchto polohách, i když asi nejvíce mne překvapila a potěšila romantická rovina filmu. Mezi Mattem Damonem a Emily Blunt to úžasně jiskří od první sekundy. Scénář jim do úst vkládá chytré a vtipné glosy, které z nich činí zajímavé postavy, jimž nelze než přát, aby překonaly všechny překážky a zůstaly spolu. A že tentokrát nepůjde o takové ty klasické nástrahy, jichž jsou plné romantické komedie! Ono přemoct vlastní osud, zvlášť když jeho prosazování pomáhá komando ostrých chlapíků v kloboucích, to není jen tak.

První dvě třetiny snímku jsou jednoznačně nadprůměrné. Děj se hezky rozjíždí, zápletka graduje, a to vše o úroveň výše pozvedá úžasná ústřední herecká dvojice. Bez nich by to byl úplně jiný film a nemyslím si, že lepší. Nolfi měl opravdu štěstí, že mu Strážci osudu přihráli do rukou právě Matta Damona a Emily Blunt. Je ovšem pravda, že v poslední třetině si musejí i oni dva sáhnout až na dno svých sil, aby zachránili film, jenž jako by se náhle odklonil od svého předem stanoveného plánu a pokusil se o akční finále. V něm náhle drhne logika a i romantická poloha si vybírá své slabé chvíle. Až se zdá, že Nolfi nevěděl přesně, jak svůj film ukončit, tak mu prostě dal volný průchod, přičemž se decentně inspiroval třeba takovým Matrixem.

I přes slabší závěr jsou Správci osudu zajímavým filmem, na který lze vyrazit s kamarádem i přítelkyní. Dějová náplň totiž uspokojí všechny diváky bez rozdílu. Co se týče hodnocení, pohybuje se někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale díky obsazení zaokrouhluji tentokrát nahoru. Neboť i vizuální stránka je celkem nápaditá ve své kombinaci retra a moderny.