Světová invaze

V noci z 24. na 25. února 1942 byl údajně ve vzdušném prostoru nad Los Angeles spatřen neidentifikovatelný létající objekt. Vzniklo podezření, že jde o japonský bojový letoun, bylo nařízeno zatemnění celého města a vystříleno přes 1400 zásobníků protiletecké munice. Ale protože nebyl nalezen jediný důkaz, že skutečně šlo o nepřátelské letadlo, byl incident uzavřen jako falešný poplach. Celá událost byla nakonec označena za výsledek „válečné nervozity“, kterou nejspíš probudil zbloudilý meteorologický balon a do historie se zapsala jako Bitva o Los Angeles.

Tvůrce nejnovějšího spektáklu o invazi zlých mimozemšťanů a hrdinném odporu US army údajně inspirovala tato dějepisná historka. Není proč tomu nevěřit, ale jakýkoliv doplňující či vysvětlující údaj ke vzniku Světové invaze působí tak nějak zbytečně. Zároveň mě nenapadá ani jeden důvod, proč ji vlastně natočili. Vlastně vůbec nemám páru, co jsem to viděl a jak to ohodnotit. Šlo o žánrově čistokrevné dílko nebo absolutní blábol?

Pár sekund dobových černobílých záběrů na rozmazané letící skvrny nad městy a hned jedeme naplno. Rotory burácejí, vysílačky chraptí, karabiny cvakají. Oči zkušených mariňáků i nabušených nováčků pod okraji přileb nevyzařují suverénně nadlidské „nakopeme jim prdel“, ale prachobyčejnou nejistotu. Je to i na ně příliš rychlé, ostré a hlavně nemají ponětí, co se děje. Stejně jako jejich nadřízení, kteří je bezodkladně stáhli z výcviku. Technologicky slušně vyvinutá civilizace je totálně zaskočena útokem, při němž jí veškeré infra-, space- či battle- vychytávky jsou platné jako mrtvému zimník. Úvodní fáze napadení planety byla stejně blesková jako rozjezd filmu. Z úryvků televizního zpravodajství a hlášení vysílaček vyplývá, že veškerá hlavní města světa jsou na tom stejně. Ale koho to zajímá? Všichni víme, že svět = Amerika a protože její ostatní velkoměsta jsou už během úvodních titulků kaput, poslední baštou lidstva se stává Los Angeles. Četa vyskáče z vrtulníku a obdrží stručné instrukce: Na policejní stanici v nepřáteli dobyté zóně se ukrývají civilisté, jděte pro ně. Fofr je takový, že naštěstí dává minimální prostor i typicky patetickým projevům. Vše, co je nutno během celého filmu vyslovit (a není toho pohříchu mnoho!) dostává šanci maximálně na tři věty a už je třeba dobít, prchat či řvát bolestí. Abych nebyl nespravedlivý, zmíním i nějaké to plížení, pošťourání se v emzákovi či nezbytnou útěchu dětiček. Ale víc, prosím pěkně, opravdu neuvidíte.

Pakliže zkušenější kinofil může během rozjezdu spokojeně konstatovat, že se akční sci-fi nezdržuje okecáváním tolikrát okecaného a přistupuje rovnou k řežbě, po půl hodině už téměř začíná vyhlížet libovolně krátkou smysluplnou pasáž, respektive cokoliv jiného, než výše popsané prvky. Ty se totiž pravidelně a nerušeně střídají dosova po celou dobu trvání filmu. A libovolná informace - jde jim o vodu, lze je zabít - se velmi rychle ukáže jako zcela postradatelná; proto bych také na ploše pěti vět mohl odvyprávět celou zápletku a o nic vás tím neochudil. Buď je Světová invaze představitelem jakéhosi nového, postmoderního filmařského stylu (brainwash-movie?), s nímž jsem dosud neměl tu čest, nebo zkrátka ukázkou nejprimitivnější možné zábavy. Jestliže se například u Emmerichova 2012 mohl divák s nadhledem bavit citacemi z klasických katastrofických filmů, u Světové invaze si maximálně letmo odškrtává ta nejbanálnější klišé, jež by zřejmě znudily i skladníka ve šroubárně. A ten si může, jak známo, dopřát podstatně výživnější kulturu. Ústřední hrdina, seržant Nantz má za sebou hádejte co... Velmi správně, traumatizující bojový zážitek. Jeho četa nováčků na něj s tímto vědomím pohlíží s nedůvěrou, ale v rozhodujícím okamžiku se zachová jak? Samozřejmě, jdou do toho! Atd., atp. K bezpočtukrát viděnému se přidávají i scénaristické, režijní a střihačské postupy a výsledný dojem při nejlepší vůli nelze popsat jinak, než také už omletým konstatováním, že film působí jako sledování dokonalé PC hry, jejíž joystick třímá režisér. Lecos napoví i jeho portfolio. Před Invazí spáchal pouze Propad do temnot, Texaský masakr motorovou pilou: Počátek a Killing Room - názvy stačí. Zpráva, že na příští rok se do jeho péče svěřili Sam Worthinghton, Gemma Arterton a Liam Neeson v rámci čehosi s názvem Wrath of the Titans zní tak děsivě, že je snad lepší ji pokládat za vtip.

Přeze všechno, co jsem právě napsal, musím férově dodat, že Světová invaze není stoprocentně bohapustá hovadina. Stylově jí díky rozpočtu není co vytknout, hereckému výkonu (ano, lze to tak nazvat) Aarona Eckharta jakbysmet, design emzáků je přiměřeně možnostem originální a triky, tedy 95 % filmu, dokonalé. Jinými slovy, nerozesmívá ani neuráží. Jen trochu zaráží, napadne-li vás, komu je vlastně určena. Kromě blahoslavených chudých duchem zřejmě hlavně pařanům a milovníkům maskáčů. Zhlédnutí Skyline (viz dvoustrana Emzáci útočí) a v rychlém sledu i Světové invaze mě bezpečně dovedlo k závěru, že tzv. finanční krize nebyla nic než mediální mýtus. Protože má-li země jako Amerika na to, točit podobné záležitosti za obří rance dolarů - jaká krize?!