recenze / Jeden den

Jeden den

Jeden den

Blíže se poznali až po skončení studií, ale opravdu se poznávali v průběhu mnoha a mnoha let…

Nevím, jak vy, ale já si občas sám pro sebe hraji hru se vzpomínkami. Uvědomím si, jaké je datum a postupně se vracím zpátky o rok, o dva, o tři… až kam to jde. I negativní vzpomínky jsou součástí příběhu, který dostává jasnější obrysy v následných souvislostech. Opačným směrem, od jednoho konkrétního dne, 15. července, se vyvíjí příběh filmu Jeden den, jehož románová podoba (mimochodem, celkem objemná kniha) je k mání i v českých knihkupectvích. Na startu se ocitáme v roce 1988 v Londýně, účastníky časosběrného maratónu jsou jeden muž a jedna žena. Emma a Dexter spolu studovali na jedné univerzitě, ale sblíží se až na večírku po promoci, a to vlastně jen díky tomu, že si tak nějak vzájemně zůstanou. Emma už byla předtím do pohledného Dextera zamilovaná, nicméně není tak průbojná a má sklony k sebepodceňování. Oba jsou vtipní, inteligentní, zajiskří to mezi nimi, dojde i k určitým intimnostem… ale to je všechno. Jako listy v knize pak otáčíme jednotlivé roky a sledujeme, co se s těmito dvěma sympatickými hrdiny průběžně dál dělo. Vidíme jejich profesní výhry i prohry, citové trampoty, společné zážitky. Přes to všechno zůstávají „jen“ velmi dobrými přáteli. Dojde nakonec na vztah? A jak s ním osud naloží?Už jsem se zmínil, že románová předloha, která se stala bestsellerem, je poměrně rozsáhlá. Lze litovat, že stejně prostoru nemá k dispozici i její filmový přepis. Některým rokům z toho dlouhého časového období je tak věnován opravdu velmi stručný úsek a některé emocionální procesy by potřebovaly více souvislostí k působivějšímu vyznění. I tak se ale režisérce Lone Scherfig (viděli jsme od ní výbornou Školu života) podařilo v necelých dvou hodinách vytvořit zajímavé postavy i situace. Obvyklé romantické postupy jsou tu obětovány právě onomu vrstvení vzpomínek, takže stejně jako v životě zůstávají nejviditelnější ty nejvýraznější. Bližší divákům bude zřejmě postava Emmy, která neprochází tolika krizemi identity jako Dexter. Zásluhu na tom má bezesporu i Anne Hathaway. V poměrně krátké době – po Maggii v Lásce a jiných závislostech - jsem ji viděl v hodně působivé roli, kterou zvládla s přehledem. No dobře, budu upřímný, vlastně jsem se do ní teď definitivně zamiloval:-). Jim Sturgess prokazuje, že umí nejen utíkat ze Sibiře nebo před IRA, ale uvěřitelně mu jde i romantická poloha. Vybrat tuhle dvojici se zkrátka paní režisérce povedlo a oba protagonisté zvládají věrohodně před kamerou „stárnout“ a měnit se s přibývajícími roky. Stejně tak jako vybrat hudební skladatelku. Rachel Portman jako by se inspirovala u hudby z asijských romantických filmů (a že jich mám něco naposlouchaných!) a kdyby mi někdo soundtrack s jejími skladbami pouštěl jako hádanku, bezpochyby bych ho do zmíněné kategorie zařadil. Ústřední motiv velmi prohlubuje emocionální vyznění filmu, zejména zpětně, poté, co vidíte, jak to s hlavními hrdiny nakonec dopadlo. Nebudu pochopitelně spoilerovat, jen naznačím, že ze spojení „romantická komedie“ platí mnohem více to první slovo.

Je pravděpodobné, že producenti počítali s velkým diváckým hitem, už s ohledem na úspěšnost předlohy. Tenhle cíl se jim nevyplní, pro romanticky zaměřeného diváka ale zůstává inteligentní podívaná s dobrými hereckými výkony, která nesklouzává směrem ke kýči tak, jak by mohla a která přinese jeden nečekaný dějový zvrat. Budu objektivní: film samotný bych hodnotil tak šedesáti procenty, zbylých dvacet je za hudbu a za Annie. Jsou příběhy, které stačí vidět jednou, na tenhle se určitě rád podívám znovu…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 66% (9x)
premiéra: 06.10.2011 originální název: One Day distributor: HCE

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.