recenze / Rodina je základ státu

Rodina je základ státu

Rodina je základ státu

Road-movie, ve které absolvujete s hrdiny filmu cestu za odkladem něčeho nevyhnutelného, s pocitem, že správná strana zákona vlastně neexistuje…

Při ohlédnutí za českými filmy posledních deseti let může mít náročnější divák smíšené pocity. U diváků většinou spolehlivě zabodují mělčí a podbízivé snímky, zatímco ty kvalitnější, zdá se, docení až čas. Talentovaných tvůrců, kteří neplují s davem, není mnoho a nemají to jednoduché. Z dlouhodobého hlediska je ale příjemné vědět, že se snaží jít se svým osobitým způsobem vidění s kůží na trh, i když jejich předchozí díla nebyla doceněna tak, jak by měla. K tomuto typu lidí, potřebných, aby se národní kinematografie nestala pouze „botostrojem“, patří Robert Sedláček. A patří sem výrazně, protože všechny jeho dosavadní celovečerní filmy stojí za pozornost i po nějaké době od svého vzniku, ať jsou to debutová Pravidla lži nebo atypické komedie Muži v říji a Největší z Čechů. Žádný z těch snímků nebyl vysloveně cíleně divácký. Trochu k tomu směřuje čtvrtý Sedláčkův film, ve kterém po svém reaguje na společenské problémy: příběh s hořkou příchutí a ironickým názvem Rodina je základ státu. Patříte k lidem, kterým vadí korupce, a když se v televizi dovídáte o dalších hospodářských deliktech, tunelování a hajzlech, kteří si nezaslouženě žijí vysoce nad poměry, zatínáte pěsti? Do života jednoho takového korupčníka se nyní můžete podívat. S Liborem Pokorným se seznamujeme ve chvílích, které v jeho životě nepatří k nejšťastnějším. Právě odchází z práce, z místa vysoce postaveného manažera finančního ústavu. Nečiní tak dobrovolně, jenže spadla klec a podvody, na kterých se dlouhou dobu předtím podílel, byly odhaleny. Jeho pět bývalých kolegů a nadřízených už přemítá o budoucnosti ve vazební věznici. Libor tam, jak se zdá, neomylně míří. Nebo ne? Dvojice vyšetřovatelů (muž a žena), která jeho odchod doprovází, mu dává ještě den na rozmyšlenou. Pokud bude mluvit, možná se najde nějaký způsob… Jenže Libor si je vědom, že kdyby jako účastník vysoké hry promluvil, šlo by mu o život. Doma – kam přijede už taxíkem místo služebním vozem – na něho čeká hodná a milující žena Iva a dvě děti. Ti netuší, jaké změny je v nejbližší době čekají. Libor se nejprve pokouší se situací vyrovnat osamoceně, s lahví tequily v ruce, ale druhého dne „pozve“ své blízké na výlet na Moravu. Výlet, který je ve skutečnosti útěkem a snahou uniknout skutečnosti, které se utéct nedá. Policisté jsou mu ale na stopě a je jen otázkou času, kdy všechno vyjde doma najevo a kdy zaklapnou pouta… nebo existuje šance, jak se tomu všemu vyhnout? Odpověď vám dá až návštěva kina – a ta bude jednoznačná - z filmu si ale odnesete spíše více otázek. Nic není totiž tak černobílé, jak se může obecně zdát. Tím, jak se s Liborem a jeho rodinou sbližujete a prožíváte s nimi jejich cestu, začnete se, možná i nechtěně, přiklánět na jeho stranu a fandit mu. A to i přesto, že víte, co provedl. V jeho případě to byla spíše slabost než vypočítavost. Ano, ke slovu přijdou obvyklé sebeklamy typu „dělal jsem to pro své blízké“, nicméně v samém jádru není Libor špatný chlap. Poměrně nesympaticky, byť dělají jen svoji práci, jsou naopak líčeni zástupci systému, tedy vyšetřovatelé. Jako karikatury jsou tak trochu „lidově“ pojati ti drobní policisté, což působí spíše dojmem úlitby méně náročnému divákovi než homogenně. Scénka s Markem Taclíkem a Janem Budařem vyznívá, jako by sem spadla z jiného filmu.Liborova situace a její podání tak trochu připomíná Tykwerovo Nebe.V něm rovněž hlavní hrdinka provedla něco proti zákonu a morálce (byť její úmysly byly „ušlechtilejší“ a vymklo se jí to víceméně z rukou) a také se posléze vydává na bezcílnou pouť, kdy se snaží zastavit čas. S přibývajícím časem a konfrontací s realitou si hrdina Sedláčkova filmu uvědomuje, že není cesty zpět, možná má ale nečekanou bojovnici za rodinné štěstí na dosah ruky. Zajímavou konfrontací je setkání s párem vrstevníků a někdejších kamarádů, k němuž dojde po náhodném setkání. Jsou to lidé, kteří začínali ze stejné startovací čáry jako kdysi Libor s Ivou, nedostali se ale do žádného ďábelského pokušení a žijí obyčejným životem. Na takový jsme většinou zvyklí nadávat (zejména když pracujeme ve školství jako Jiří), sami ale můžete vycítit, kdo by byl šťastnější, pokud by se to měřilo ještě před Liborovým útěkem.Příběhy tohoto typu stojí na hercích a Robert Sedláček si je umí vybrat. Odpustíme mu výše citované obsazení drobných roliček populárními tvářemi, protože všechny postavy, které jsou ve filmu důležité, jsou zahrány přirozeně a věrohodně. Igor Chmela v sobě umí přesně skloubit klady a zápory do polohy, ve které jeho zločinci na útěku držíte palce. U Evy Vrbkové ani nemáte pocit, že by hrála, natolik je přirozená a ztotožněná s postavou. Dobře vybráni byli i dětští představitelé, Albert Mikšík a Kristýna Slámová, u nichž vůbec není vidět, že s herectvím předtím neměli žádnou zkušenost. Oživení do poněkud tísnivé atmosféry pak vnáší moravský pár v podání Jiřího Vyorálka a Simony Babčákové. U většiny českých filmů se po čase setkáváme s tím, že nevypovídají příliš o době, ve které byly natočeny. Domnívám se, že společensko-kritické prvky, kterými je tento příběh protkán, budou signifikantní i tehdy, až si ho po čase budou promítat pamětníci a vzpomínat, jak se tenkrát za „kapitalismu“ vesele kradlo ve velkém. Nejde přitom o žádnou lacinou satiru, ale o poměrně přesné zobrazení společenské nálady. V téhle souvislosti mě, přiznávám, velmi potěšila závěrečná písnička při titulcích  - zkuste schválně uhodnout, kdo ji zpívá…A ještě jedno otevřené ujasnění na závěr: některým z vás patrně neušlo, že Cinema je jedním z mediálních partnerů Sedláčkova snímku. Podotýkám v této souvislosti, že těch udělených 80 procent z tohoto faktu nijak nevychází. Je to můj pohled, za kterým si stojím, protože ten film je opravdu dobrý.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 80%
hodnocení čtenářů: 53% (6x)
premiéra: 14.10.2011 originální název: Rodina je základ státu distributor: Bontonfilm

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.