Colombiana

Když se narodíte v Kolumbii a váš taťka pracuje pro jednoho z místních zločineckých bossů, můžete čekat, že se jednoho dne u dveří objeví parta hodně nepříjemných týpků se samopaly a nepůjdou k vám na kafe. Stalo se to i devítileté Cataleye. Díky tomu, že jí taťka stačil předat pár zásadních instrukcí a adres, může se vydat na cestu do neznáma a protože strejda, který ji bude vychovávat, je gangster, i za pomstou.

   Pak je vám jednoho dne čtyřiadvacet, za poslední čtyři roky máte na pažbě dvaadvacet zářezů a cíl v nedohlednu. Don Luis se stále kdesi skrývá. Cataleya nechává na tělech svých obětí „podpis“, kresbu květu orchideje a v patách má FBI. Ačkoliv žije sama a v anonymitě, stačí chvilková nepozornost při návštěvě milence a agenti znají její identitu. Vražedné tempo se zrychluje...

   Jsou filmy, u kterých mne cestou z projekce přepadají záchvaty děsu v podobě otázky „Proboha, co o tomhle budu psát?!“. U Colombiany byla jedinou smysluplnou myšlenkou ta, jež mě napadla chvíli za polovinou, kdy mě film začal radpidně přestávat bavit: Zjištění, že sleduji slabý odvárek představy „Mathilda (Natalie Portman z Leona) dospěla a začala kydlit“. S vědomím, že scénář je zpola dílem Luca Bessona, to byl zážitek ještě absurdnější. A smutnější. Pravá facka ovšem přišla až v momentě, kdy jsem se doma z oficiálního presskitu hned na začátku dozvěděl, že Luc Besson už před deseti lety mluvil o sequelu Leona, jenž se nedočkal realizace, ovšem motiv z něj „zhodnotil“ ve scénáři Colombiany. Korunu všemu nasazuje výrok režiséra Oliviera Megatona: „Dlouho jsem chtěl natočit akční film ve stylu Jasona Bournea s ženskou hrdinkou. Chtěl jsem, aby byl trochu vážnější, méně komiksový než Kurýr 3. Colombiana je něco jako pocta Brutální Nikitě a Leonovi. Chtěl jsem do hloubky prozkoumat psychologii hlavní postavy.“

   I když je Brutální Nikita logicky druhým filmem, jehož název vás během sledování Colombiany napadne, jakékoliv srovnání s nejlepšími Bessonovými filmy sráží dojem ještě níž. Skoro se mi příčí napsat Leon a Colombiana v jediné větě. Oba filmy představují úplně jinou ligu, navíc je řeč o Lucu Bessonovi ve vrcholné formě a Megatonovi, jehož jediným významnějším titulem byl Kurýr 3. Zoe Saldana je při všech těch průlezech úzkými otvory, šplhání a palbě z různých kalibrů nejen sexy, ale i uvěřitelná. O svůj díl pozornosti a obdivu si řekne i Amandla Stenberg jako devítiletá Cataleya s nožem pod školním sešitem. Ale to je vše. Perfektní kolumbijské vražedkyni totiž s přispěním řiďounkého scénáře spolehlivě láme vaz právě Megatonova režie. Na to, aby točil smrtelně vážně se tvářící akci bez špetky lehkosti nebo humoru, zjevně nemá. A co není ve scénáři, nenahradí zbytečné rozpravy o květinách, neustálé telefonování ani letecké záběry na mrakodrapy jako z dobře známých televizních kriminálek.

   Tahle vata, zbytečně natahující stopáž, bezpečně způsobí, že se dříve či později při Colombianě začnete nudit a dílo dokonají přehlédnutelné i významnější „nepravděpodobnosti“. Jediný známější obličej kromě hlavní hrdinky, představitel jejího strýce Cliff Curtis, hladce splyne s nevýraznými vedlejšími postavami, o nichž se nic nedovíte a budou vám dokonale ukradené. Možná na chvíli zaměstná vaši mysl úpornou otázkou Odkud toho chlapa znám?, zážitek z filmu ovšem nijak neumocní. Pokud si myslíte, že vám k dokonalému zážitku opravdu stačí vidět, jak Zoe Saldana v sexy outfitu pokosí rotu padouchů, na Colombianu jděte. Počítejte ale s tím, že vám kromě toho absolutně nic víc nenabídne.