Zdrojový kód

Pokud jste si už mysleli, že veškeré originální sci-fi náměty byly vyčerpány spolu s Matrixem, pak jste žili v omylu. Cestování v čase dovedly k dokonalosti série Terminátor a Zpátky do budoucnosti, virtuální světy nám pak představila trilogie Matrix či Tron. Zdá se tedy, že na tomto poli již není co objevovat. Jenže scénárista Ben Ripley přišel na způsob, jak chytře oba náměty zkombinovat a inovovat. Výsledkem je cestování v čase do tzv. zdrojového kódu, což je v podstatě alternativní realita. Abyste si to dokázali představit, přiblížím vám částečně děj.

Kapitán Colter Stevens je pilot americké armády. Létá s vrtulníkem (toho času v Afghánistánu), takže ho celkem překvapí, když se zničehonic probudí ve vlaku na cestě do Chicaga. O něco později se ukáže, že jeho výlet do vlaku, je v podstatě cestou do paměti jednoho z jeho pasažérů, jehož identitu si Stevens po dobu 8 minut, které ve vlaku stráví, přivlastňuje. Celá tato cesta – několikrát opakovaná – je vojenskou operací s cílem najít v soupravě bombového atentátníka.

Některé podstatné detaily ze zápletky jsem vám zcela záměrně zatajil, jelikož u tohoto filmu platí, že čím méně o něm víte, tím více si ho užijete.

Zdrojový kód se odehrává v několika rovinách. Režisér Duncan Jones, který se předloni blýskl schizofrenickou sci-fi Moon, je možná novou nadějí pro tento žánr. I na podruhé se mu totiž daří diváka vtáhnout do svého příběhu, bavit ho a napínat po celou dobu. Jako třešnička na dortu pak působí fakt, že dokáže dovést film k takovému závěru, po kterém vám nezůstane v puse hořká pachuť promarněné příležitosti.

V případě Zdrojového kódu si Jones stejně jako u Moonu vystačil s malým počtem herců a prakticky komorním prostředím. Osobně to považuji za velmi sympatický jev. V době, kdy řada jeho kolegů nedokáže bez digitálních efektů natočit ani reklamu na zmrzlinu, je o to cennější, že se stále najdou tvůrci, kteří staví obsah nad formu.

Snímek se rozjíždí rázně. Bez okolků jsme vrženi do děje a zpočátku tápeme stejně jako hlavní hrdina. Tento způsob udrží vaši pozornost i v méně akčních momentech. Film chvílemi může připomenout 12 opic, ale jde jednoznačně o spřízněnost žánrovou či tématickou, nikoliv o kopírování. Pokud bychom chtěli najít nejvíce příbuzné dílo, pak se musíme vrátit na konec 80. let 20. století, konkrétně do roku 1989. Tehdy se začal vysílat seriál s názvem Quantum of Leap, který u nás zatím v televizi neběžel (alespoň co je mi známo). Seriál vydržel v americké televizi pět sezón. Jeho příběh se točí kolem profesora, který cestuje v čase formou skoků z těla do těla různých lidí, přičemž je jeho cílem dostat se zpátky domů (do své doby a do svého těla). Hlavní roli vytvořit Scott Bakula. Tentýž Scott Bakula, který ve Zdrojovém kódu propůjčil svůj hlas otci hlavního hrdiny. A těch styčných bodů je mnohem více; jde konkrétně o některé hlášky či situace (scéna ve vlaku se zrcadlem, kdy Colter zmateně hledí na svůj odraz) a podobně. Pokud bychom tedy pátrali po inspiračním zdroji tvůrců, pak jsme právě našli jeho zdrojový kód.

Herecké obsazení je trefné. Jake Gyllenhaal, který se mainstreamovému publiku nejvíce zviditelnil v Princi z Persie, dodává své postavě uvěřitelnost a naléhavost. Michelle Monaghan se neztrácí ani v nekonečně opakujících se smyčkách, které ji určitě už musely lézt během natáčení na nervy. Z dalších postav jsou důležité především dvě – Vera Farmiga jako Colleen Goodwin a Jeffrey Wright coby Dr. Rutledge.

Za kamerou stojí Don Burgess, který má sci-fi v krvi. Nasnímal filmy jako Kniha přežití, Terminator 3: Vzpoura strojů nebo Spider-Man. Střih i hudba jsou decentní a v symbióze s dějem. Nic tu nerozbíjí příběh, jenž má povětšinu času solidní tempo. To jen lehce zakolísá v několika momentech, kdy se děj jakoby nehýbe z místa. Jistě, Zdrojový kód by bylo možné o něco zkrátit, ale rozhodně to neznamená, že by to bylo nutné a že byste během sledování zažívali chvíle nudy. Na to je Jones až příliš šikovný a empatický režisér. Dobře ví, kde si ještě může dovolit smyčku zopakovat a kdy je lepší se posunout vpřed přískoky nebo nasadit vyšší rychlost.

Ve srovnání s největšími sci-fi hity poslední doby působí sice Zdrojový kód jako chudší příbuzný, ale jak už bylo řečeno, je to především tím, že nehraje na efekt, ale na příběh. Pro scénáristu Bena Ripleyho, o kterém už byla řeč, je to teprve čtvrtý realizovaný scénář. Předtím se mohl pochlubit jen třetím a čtvrtým dílem Mutanta, což nebyly zrovna hity a hororem Experiment Strachu (aka Rozhledna). Díky Zdrojovému kódu bude mít jistě šanci u áčkové produkce setrvat.

Stejný efekt by měl mít snímek i pro svého režiséra. Duncan Jones se profiluje jako pan vypravěč, který nesází na videoklipový střih, ale koncentruje se jen a pouze na svůj příběh. A tomu podřizuje vše. Fungovalo to na Měsíci (Moon) a funguje to i nyní. Již se těším na jeho další film. Pokud zůstane věrný svému stylu, mělo by se mu to v budoucnosti zúročit.

Zdrojový kód je příjemným jarním překvapením, které se hodí stejně dobře do multikina jako do klubu. Neplýtvá energií na laciné efekty, soustředí se na vyprávění. Věřím ale, že si tu to své najdou i příznivci explozivních blockbusterů. Nejvíce ale budou spokojeni ti, kteří dokážou ocenit promyšlený scénář a chytrý nosný nápad. Jistě, všechno má své trhliny a ani já se zcela neztotožňuji se závěrečným vyústěním do alternativní reality, které přivádí na scénu zbytečný časoprostorový paradox. Ale možná, že je to na druhou stranu prvek, který na filmu řada fanoušků ocení, neboť otevírá prostor pro nekonečné debaty a polemiky. A právě takové nejednoznačnosti jsou často klíčem ke kultovnímu statusu. Přeci jen není nic lepšího, než když vám film chytře zamotá hlavu a nechá prostor pro vaši fantazii. Věřím tomu, že v případě komerčního úspěchu, by se mohl objevit i další díl. V podstatě je tu potenciál pro celou sérii či seriál, ale to opravdu předbíhám. Každopádně se tak snažím osvětlit, že v tomto snímku dřímá potenciál. Možná je na první pohled nenápadný, ale kdo ho objeví, ten ho dokáže ocenit. Fandové sci-fi mají jasnou povinnou návštěvu kina, ale zklamaní nebudou ani ostatní diváci, kteří si libují v chytrých příbězích.