Orel Deváté legie

Staří Římané byli nejenom na svou dobu téměř nepřekonatelní válečníci, ale také tak trochu fetišisté. Když  jim roku 120 n. l. v severní Británii zmizela kompletní Devátá legie, více než pěti tisíc mužů litovali ztráty její zástavy, zlatého orla. Mladý centurion Marcus Flavius Aquila (nezaměňovat s balenou vodou, jeho příjmení znamená čirou náhodou orel) o dvacet let později nastupuje na svůj první velitelský post, jakousi „ztracenou vartu“ nedaleko Hadriánova valu, jenž odděloval Římem dobyté území od míst, kde jeho výboje narazily asi jako Rusové v Afghánistánu. Tam někde nalezla svůj osud Devátá legie pod vedením Marcova otce, což nadějnému vojákovi dosud zajišťuje pravidelné noční můry. Když je jeho posádka napadena nepoddajnými domácími kmeny, prokáže nejen válečnický šestý smysl, ale i nevídanou odvahu a po dlouhé rekonvalescenci z utrženého zranění je vyznamenán a se ctí zproštěn služby. Což zásadně hatí jeho plán, vydat se pátrat po ztraceném otci, vrátit rodině čest a nejlépe i Římu jeho emblém. Nedbaje varování strýce a veden nezpochybnitelným argumentem, že jeden muž je méně nápadný než armáda, vyráží do neznáma pouze v doprovodu nadstandardně morálně i bojově disponovaného otroka.

   Film, natočený podle dobrodružného románu The Eagle of the Ninth z roku 1954, drží i přes několik diskutabilních momentů ve scénáři nad hladinou bleskové zapomenutelnosti několik věcí. Kevin Macdonald, jenž po sérii dokumentů výrazně zabodoval oscarovým Posledním skotským králem i nadprůměrným thrillerem Na odstřel, je zdatný režisér. Vedlejší role jistí kromě plejády maďarských herců lahůdkový výkon veterána Donalda Sutherlanda v roli Marcova strýce i stoupající hvězdy Jamie Bell coby hrdý otrok Esca a k nepoznání namaskovaný Mark Strong jako Guern. Channing Tatum v hlavní roli nezdolného hledače pravdy působí úplně stejně, jako ve všech svých filmech.  Ať už má na sobě nátělník pouličního boxera, uniformu G. I. Joea nebo římskou zbroj, vypadá v zásadě sympaticky, přiměřeně věrohodně a... zkrátka jako Channing Tatum. Což je pro diváka jistou výhodou, protože pokud s ním viděl jediný film, má poměrně přesnou představu, jaké budou ty ostatní. Váš dojem z Orla Deváté legie bude tedy v zásadě odpovídat vztahu, jaký máte k tomuhle vysportovanému klukovi se zvláštně zaraženým výrazem.

   Těžko říct, jak by Orel obstál ve srovnání s velmi podobným Centurionem, jenž byl u nás v lednu uveden jenom na DVD. Jistě mu hraje do karet velké plátno, pro tento typ příběhů jako stvořené. I přes výše zmíněný „Tatum efekt“ působí věrohodněji, protože Centurionovi  podrážela nohy vůdkyně Piktů, ať sebevíc válečně pomalovaná, stále značně modelkoidní Olga Kurylenko. Proti Centurionově absenci jiných ambicí, než zručně inscenovat krvavou řežbu, ovšem může ztrácet poněkud plakátovým hrdinstvím a oslavou tvrdošíjného idealismu. Stejně tak je ale možné ocenit, že někdo zvlášť mladému divákovi ukazuje možnost boje pro vyšší ideály, než jenom nakopat někomu zadek.     

   Nesympatickým snímkem tedy Orel Deváté legie určitě není a kdyby to náš systém hodnocení umožňoval, dal bych mu s možná klidným svědomím o deset procent víc.