Sucker Punch

Říct, že se režisér (v případě Sucker Punch i debutující autor námětu, scénárista a spoluproducent) s divákem nemazlí, je slabý výraz. Výše popsaný úvod do něj nasype v ostrém tempu během titulků a každý fanda komiksů se jen tak-tak stihne zatetelit blahem nad dokonalostí každého záběru. Sotva se hlavní hrdinka ocitne v onom ponurém zařízení, přechází ovšem na další level a začíná rachot, který konzument běžných akčňáků možná sotva ustojí. Baby Doll totiž volí jedinou možnou cestu a uchyluje se do světa své fantazie. V něm dostává zásadní radu a nezbytnou zbraň od tajemného mudrce a rovnou si ověří schopnost, utkat se s libovolným protivníkem. Uniknout ohavnému osudu ale přesto nedokáže sama a musí proto přesvědčit další chovankyně bizarního vězení, že se jim podaří utéct. Spolu s Blondie, Amber, Rocket a Sweet Pea musí získat čtyři nezbytné věci – mapu, oheň, nůž a klíč; páté tajemství je určeno pouze jí. Příběh plynulými střihy přechází ze skutečnosti do představ a v nich potom z manga komiksu do kulis počítačové hry, chvílemi působí jako hodně „bad“ trip a přesně v momentě, kdy se i nadšenému divákovi začne zdát, že sleduje totální slátaninu, přijde další, zásadní a nečekaně brutální změna.

   Ústřední myšlenka je prostá a jasná: Vše, co člověk potřebuje, aby dosáhl svého cíle, už má. Když si dokáže představit, čeho chce dosáhnout, realita se přizpůsobí. Způsob sdělení, jenž Snyder zvolil, ji ovšem dovedně skrývá za vizuálně akční orgie, navíc s výrazně erotickým podtónem. Sucker Punch při povrchním pohledu působí jako totálně zmatený “výplach mozku”, jakmile ovšem zahlédnete, o co za vší tou řežbou se samurajskými obry, zombíky v uniformách, draky, roboty a pohledy do dívčích šaten doopravdy jde, možná vám ještě trochu víc poklesne brada. Super atraktivní forma totiž maskuje mnohem rafinovanější vypravěčské postupy a obsahovou hloubku, než byste čekali. Ačkoliv se tvůrce nijak nesnažil, aby se s nimi divák mohl ztotožnit, každá z ploše působících postav má svůj scénářem daný osudový význam a 'modus operandi'. Film navíc obsahuje i jednu z nejoriginálnějších a nejvtipnějších nápověd a věřte, že i kdybych vám onu scénu popsal, napoprvé by vám to v kině nejspíš stejně nedocvaklo. Vícevrstevné metafory, podávané formou rychlých přechodů z reality do fantazie a z té do fantazie č. 2 přibližují Sucker Punch podobnému hitu nedávné minulosti, Počátku.

   Obsazení je pro daný účel bezchybné. Podstatný díl odpovědnosti za úspěch nesla na svých útlých bedrech představitelka Baby Doll, třiadvacetiletá australanka Emily Browning. Poprvé na sebe upozornila před sedmi lety v úvodní části plánované série Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod a kdo se těšil na další setkání, bude při sledování Sucker Punch v ráji. Dívenka s plachým pohledem a smyslnými rty dospěla, vzala do ruky katanu a zjevně je připravena nám ještě mnohokrát vytřít zrak. Babydoll uvěříte každé zachvění řas stejně jako ladné kosení ohnilých zabijáků. Ze čtveřice jejích kolegyň na útěku působí jak rolí tak hereckým výkonem nevyzráleji Jena Malone (Útěk do divočiny) jako přímá, odhodlaná Rocket, ale zaznamenáníhodný je určitě i výkon Abbie Cornish (Dobrý ročník) a dokonce i středoškolsky muzikálová Vanessa Hudgens je coby Blondie díky specifické úloze v ději typově přesnou volbou. Z vedlejších postav lahodně vyčnívá Oscar Isaac, jehož princ John ve Scottově Robinu Hoodovi byl proti Blue Jonesovi sympaťákem k pohledání. Carla Gugino, dosud známá hlavně jako Lucille ze Sin City nebo Sally Jupiter z Watchmen je přesvědčivě nejednoznačná a jeden z nejoblíbenějších “béčkařů” konce století Scott Glenn ideálně zestárl pro postavy moudrých rádců, jejichž tvář hraje i bez mimiky. Technické disciplíny spolupracují s režisérovým záměrem dokonale. Mrtvolně chladné či výbušně ohnivé barvy obrazu se mění podle potřeby, výraz “klipový střih” můžete pohřbít po prvních pár minutách. Ohlušující soundtrack z vás bude celé dvě hodiny vytřásat duši, ať už uslyšíte Björk, Mozarta, Queen nebo Sweet Dreams od Eurythmics v podání hlavní představitelky.

   Snyder nadchl příznivce komiksů svou adaptací klasiky 300: Bitva u Thermopyl i následujícími Strážci – Watchmen. Po zásluze tak získal dostatek financí i respektu, aby si mohl dovolit předvést, že je nejen mimořádně dobrým interpretem, ale i originálním tvůrcem. Ne každý by se nejspíš dokázal úspěšně vyrovnat s neomezenými možnostmi počínaje příběhem; jemu se to podařilo. S klukovským nadšením dal průchod své nespoutané fantazii a díky propracovanému scénáři vznikla maximálně nadupaná a osvěžující oddechovka, nepostrádající kvalitní ústřední myšlenku. Je evidentně určená všem s otevřenou myslí - tu vám ostatně doporučuje už jeden z reklamních sloganů. Jiný v originále říká You will be unprepared a teprve po shlédnutí filmu vám dojde jeho skutečný význam.