Skyline

Předem se musím omluvit pravidleným a pozorným čtenářům, že jako základ následující recenze zvolím již publikovaný odstaveček o Skyline (Cinema 3/11, Emzáci útočí). Přiznám se, že pro tak mezní dílo nejsem schopen najít výstižnější superlativy.

   Gigantické kosmické vysavače jednou takhle po ránu zaparkovaly nad Los Angeles a jaly se vycucávat homo sapiens ve velkém. Šlo jim o mozky, ovšem ty z hlav tvůrců filmu zřejmě někdo vysál už dříve. Nečekejte věcné rozbory logických či scénáristických lapsů. Nic takového ve filmu není, protože se v každičkém záběru tak usilovně soustředí, aby byl stoprocentně cool, že zcela postrádá příběh a působí, jako když vám namazaný, nepříliš inteligentní kumpán líčí svůj poslední zážitek z videa. Výše popsané situaci čelí šestičlenná skupinka dobře situovaných mladých lidí ve střešním bytě losangeleského mrakodrapu. První pohlédne do neodolatelně jasného modrého světla za žaluziemi a je v tahu. Během zjišťování, co se vlastně děje a následných pokusech o útěk je skupina pochopitelně dál redukována (ano, klasický slizoun s chapadly musí být). Ale protože k oživlým postavám ze SIMS by si divák těžko vytvořil jakousi vazbu i kdyby uměly hrát, úbytek postav téměř nezaznamená. Může trochu šokovaně sledovat ostré střihy ze svižné PC hry do tupé telenovely se vzácným (byť jako všechno zkopírovaným) vtipem, to vše v neskutečně béčkové omáčce, ovšem na steroidech. Největší hvězdou snímku je muž, jenž hrál zlovolného generála Garzu v Expendables, jistý David Zayas, jenž ztělesnuje udatného domovníka. K dokonalé demenci dovedený příběh je ukončen jediným možným způsobem – nijak.

   Některé filmy sleduji v jakémsi nevěřícném transu, jenž ukončí až stisk tlačítka Stop či odchod z kina. Hledě na Skyline, spatřil jsem byznys v jeho bezostyšně ohavné podstatě. Spatřil jsem perverzně špatnou, super lacinou výplň perfektního trajleru. Nebo mě prostě jen šokovalo, že béčko jako řemen, zralé na DVD do trafiky, někdo promítá na obří plátno. Kolega Stránský dokázal tento bezprecedentní útok na humanitu sledovat dvacet minut, já napoprvé jenom třikrát tolik. Scénář a režii paskvilu s herci jako z reklamy na šampon a prvoligovými triky mají na svědomí rovnou čtyři lidé, o kterých snad v daných souvislostech už nikdy neuslyšíme. S touto nadějí je nebudu ani jmenovat, prostor v závěrečném bločku recenze je přiměřený jejich významu. Ač jsou oba režiséři zároveň specialisty na triky a pracovali na filmech jako Terminátor 3: Vzpoura strojů, 300: Bitva u Thermopyl, 2012 nebo Avatar, jejich velkorysé home video mělo skončit tam, kde vzniklo – u nich doma. Celý Skyline byl totiž natočen v kondominiu, jež obývají, za jejich vlastní peníze (půl milionu dolarů + dalších deset za triky) a s vlastním vybavením.

   Nezbývá než konstatovat, že i kdyby emzáci Zeměkouli zplanýrovali, lidská blbost zaručeně přežije. Máte-li jakousi úctu ke svému volnému času, nemarněte cenných 94 minut. Skyline opravdu nenabízí víc, než pár scén s kvalitní CGI, ovšem v momentě, kdy jsou „tuny“ perfektních triků na internetu k vidění zadarmo, dát za jejich několikaminutovou prezentaci v kině 170 korun považuji za bohapustou hloupost.