X-Men: První třída

Předem budiž prohlášeno a třikrát podtrženo, že parta zmutovaných hrdinů patří mezi mé oblíbence a první film Bryana Singera z roku 2000 je stoprocentně mou srdeční záležitostí. Potěšila mě dvojka, trojka i Wolverineův prequel. Při sledování Vaughnova Kick-Ass jsem hýkal nadšením. Pokusím se vysvětlit, proč se to neopakovalo při První třídě. Zhruba před pěti lety se v souvislosti s X-Men Origins: Wolverine začalo mluvit i o dalším prequelu, jenž se měl pod názvem podle stejného vzorce (X-Men Origins: Magneto) zabývat minulostí Erika Lehnsherra. Zdatný scénárista, téměř výhradně specializovaný na comicsové adaptace, Zak Penn (Elektra, X-Men: Poslední vzdor, Neuvěřitelný Hulk) dostal za úkol vytvořit scénář, ale studio se časem rozhodlo soustředit v novém filmu nejenom na jednoho mutanta, ale na osudy řady důležitých postav. Ani zdaleka si nejsem jist, zda to bylo šťastné rozhodnutí, ale Penn každopádně uznal, že je to přínosná myšlenka a vycouval. V šestici autorů se poté na předloze První třídy podílel i Bryan Singer a na scénáři režisér Matthew Vaughn. Z původní kostry příběhu muselo cosi zbýt, protože Magnetova dějová linka je pro film podstatná a kvalitou z něj i vyčnívá.

   Film začíná kompletně převzatým úvodem Singerových X-Men, prozrazujícím Lehnsherrovy schopnosti během nástupu do koncentračního tábora. Je to zvláštní, neobvyklý, ale celkem snadno stravitelný moment, jenže po skončení filmu zpětně podtrhne propastný rozdíl mezi jedničkou a zatím posledním dílem „série X“. Motiv mladého Erika a jeho cesta za pomstou na nacistické zrůdě je nosná, atraktivní a paralelní i časem propojené osudy jeho a Charlese Xaviera tím zdaleka nejlepším, co film nabízí. Lví podíl na tom bez debat mají představitelé obou přátel a příštích rivalů, Michael Fassbender (poručík Hitchock z Hanebných panchartů) a James McAvoy (Dr. Garrigan z Posledního skotského krále). Na ztvárnění vývoje ústředních postav odvedli skvělou práci. Lehnsherr je ve své zatrpklé pomstychtivosti uvěřitelný, Xavier, zvlášť když využívá svého intelektu k balení holek v baru, i zábavný. V sérii dříve nevídané porce humoru filmu vůbec prospívají, ovšem jen do chvíle, kdy se zlomí v čistě comicsovou banalitu. S každou další postavou, jež jsou většinou jen velmi zběžně představeny, začíná První třída beznadějně honit příliš mnoho zajíců naráz a trpět podobným neduhem jako X-Men 2. Jakoby do filmu chtěli autoři dostat co nejvíc, přičemž se ovšem solidní základ bezpečně rozmělňuje. Jednotlivé atrakce rozbíjejí dramatickou linii a působí jako zbytečné odbočky. V okamžiku, kdy převládne ta hlavní, tedy zásadní příspěvek mutantů k řešení karibské krize a spása světa před nukleární katastrofou, už je ze singerovsky kvalitního dramatu bohapusté a - při vší úctě k fenoménu X-Men - vyloženě pitomé béčko. Ona titulní První třída, tedy skupinka nově rekrutovaných mutantů, navíc plní pouze úlohu jakési povinné vaty. Jejich teenagerovské seznamování, předvádění se a navazování vztahů je sice vtipné, ale jakoby z úplně jiného filmu.

   Nudit se během více než dvou hodin nebudete ani minutu, na to jsou všichni zúčastnění příliš velkými profesionály. Retro-výprava, navozující šedesátá léta, je dokonalá, kamera i triky bezchybné. O ty se také postarali mistři oboru, jež mají na kontě trháky jako  Spider-Man nebo Temný rytíř. Obsazení nemá chyby, snad až na několik známých tváří ve zcela nepodstatných rolích, které zbytečně rozptylují divákovu pozornost a v případě Michaela Ironsidea jenom podtrhávají finální slabotu. Díky netradičně velkému množství ženských postav a především January Jones v roli Emmy Frost jsou X-Men: První třída také výrazně víc sexy. Rose Byrne jako agentce CIA ani Kevinu Baconovi coby mega padouchovi není co vytknout, ovšem absolutně největší pozdvižení v sále nakonec stejně vyvolá desetivteřinový vstup postavy, jež se stala symbolem celé série. I to je důkazem, že žádný citron nelze ždímat donekonečna a některá kouzla prostě není možné zopakovat. Ale zkuste to vysvětlit hollywoodským producentům...

   Pro fanoušky X-Men bude shlédnutí První třídy nikoliv nepříjemnou povinností a své oblíbence kvůli ní jistě nezavrhnou. Existuje-li na planetě ještě divák, pro nějž to bude první setkání s touhle partou mutantů, nejspíš ho navnadí ke shlédnutí ostatních filmů. A několik procent navíc by si X-Men: První třída určitě zasloužil i za potěšující fakt, že nebyl natočen ve 3D. Což je ovšem poněkud chabá útěcha.