Hanna

Šestnáctiletá Hanna dospívá uprostřed drsné divočiny za polárním kruhem. Jediným společníkem je jí otec, bývalý agent CIA, jenž jí poskytuje nejen všeobecné vzdělání, ale i regulérní výcvik špičkového zabijáka. Hanna si sama zvolí svůj „den D“, kdy je připravena splnit své poslání a stiskem tlačítka vyšle signál, jenž prozradí agentuře jejich polohu. Komando, vyslané chytit odpadlíka, však na místě nachází jen dívku s nepřítomným pohledem. Hanna má před sebou útěk z podzemního sídla CIA, zkušenost se světem, jenž zatím znala jen z knih, střet s úhlavním protivníkem a hlavně poznávání sebe sama včetně šokujícího odhalení.

   Ex-agent, žijící mimo civilizaci, mladý jedinec, vyrůstající v izolaci a trénovaný s jediným cílem, zabít super padoucha a postupně objevující vlastní lidskost, to vše už tu bylo – nelze vynechat obvyklý dodatek – a lépe podané. Jestliže je třeba Azumi ze stejnojmenného filmu cvičena na japonském venkově, po příchodu do středověkého města ji nečeká žádný kulturní šok ani setkání s nepoznanými tehnologiemi. Těžko ale uvěřit, že by sebelepší agent dokázal Hannu v lesní chalupě připravit na hi-tech labyrint sídla CIA, v němž se dívka pohybuje stejně suverénně jako po zasněžených pláních. V rámci sledování „pohádky pro dospělé“ lze spolknout ledacos, ale hlavním problémem Hanny je, že zjevně nemá jasno, jestli chce být jenom zábavným akčňákem, nebo jakousi dramatickou studií mladé, manipulované duše. Pro první variantu mluví několik standardně svižných a efektních akčních scén, kterých je ale podstatně méně, než by regulérní béčko vyžadovalo. Jejich střet se stejně zručně natočenými pasážemi, odhalujícími nitro mladé hrdinky během jejího pobytu v civilizaci ale obojí sráží do silně nedovařené břečky a dává vyniknout slaboduchosti scénáře debutujících autorů, jež se naplno projeví v závěru. Rozpolcenost ještě podtrhují artová kamera a zajímavý soundtrack Chemical Brothers. Celý film ve výsledku působí až trapně samoúčelně, jako by byl pro své tvůrce jen zbožím na jedno použití: Holka, která díky celoživotnímu drilu s přehledem likviduje agenty CIA, pomsta a trocha tajemství, to bude v podobě synopse a traileru působit lákavě, na to se bude chodit. Dejme tam tu mladou, neokoukanou herečku, pár jistot v podobě prověřených tváří a hotovo...

   Nutno dodat, že ani ty prověřené tváře nemají šanci film vytáhnout z upachtěného průměru. Zaraženě vyjevený výraz, jenž má většinu času Eric Bana, jakoby zdůrazňoval bezradnost scénáře a „zlá mrcha“ Cate Blanchet nesahá její Irině Spalko z Indiana Jonese a království křišťálové lebky ani po holínky. Podobně jako její hrdinka je ve všem nejspíš nevinně sedmnáctiletá Saoirse Ronan, které předloňské Pevné pouto Petera Jacksona zjevně nasadilo laťku hodně vysoko. Pohled na její plánované tituly příliš mnoho optimismu nevyvolává: Letos se ještě jednou stane teeny-zabijákem (Violet & Daisy), napřesrok z ní bude upírka (Byzantium) a po té umírající dívka v mystické sci-fi Andrewa Nicola Host. Přejme jí i sobě maximum štěstí.

   Zaslechl jsem názor, že Hanna působí, jako by Stallone znásilnil Tarkovského. Nuže, tato charakteristika je vtipnější, než samotný film.