Barbar Conan

Přiznám se, že jsem fanda literárních a comicsových podob dobrodružství černovlasého Cimmeřana. Co se týče těch literárních, striktně se držím originálních povídek a jednoho románu Roberta E. Howarda. U comicsu mě zaujal jazykový styl a pokora k předloze, s jakou noví autoři vymýšleli další Conanovy příběhy.

Z výše uvedených důvodů jsem nemohl být spokojen s předchozími filmovými adaptacemi, přičemž musím poznamenat, že na nich byla řada dobrého. Především první díl se zapsal do historie geniálním soundtrackem.

Rovnice, že filmový Conan je Arnold Schwarzenegger, už neplatí. Nyní má podobu Jasona Momoy, kterého patrně znáte z řady TV seriálů. To, zda se vám nový představitel bude v roli líbit, závisí na subjektivním úhlu pohledu. Objektivně lze říci, že zůstala dodržena dogmata předlohy: Conan je černovlasý, nemluvný, věčně zachmuřený s modrýma očima a pořádnými svaly. Bohužel režisér Nispel tlačí Momoe do chmuření i v momentech, kdy se to příliš nehodí, nehledě na to, že s chmury v tváři vypadá Momoa často spíše úsměvně. Prostě mu nevěřím, že by v mládí zlomil rukama vaz Cimmerskému býku. Co se týče hraní, podobně jako u Arnolda, i zde mu bude vyčítáno, že je jeho postava založena spíše na verbálním hraní tělem, než na vyjadřování emocí skrze mimiku.

A co děj? Osobně čekám, až někdo prostě vezme jednu z obsáhlejších Howardových povídek a natočí film podle ní. To se nestalo ani tentokrát. Příběh se částečně nechává inspirovat dějem původního Barbara Conana, aby posléze jel po své ose. Začínáme tedy opět napadením Conanovy vesnice a sledujeme válečníkovu cestu za pomstou smrti svého otce. K tomu jen dodám, že Howard neměl Conanův život zpracován do detailů a vlastně tak nechal prostor dalším spisovatelům a tvůrcům, aby zaplňovali bílá místa v barbarově životopisu. Díky tomu je možné i tento filmový příběh do celkové mytologie zakomponovat. Ovšem bylo by to ještě lepší, kdyby se tvůrci nesnažili dělat z něj stěžejní životní úkol válečníka. Mohli vynechat celý provařený úvod (každé druhé fantasy začíná útokem na vesnici!) a výsledek by byl několikanásobně přijatelnější.

Stručně teď zmíním několik věcí, kvůli kterým stojí zarytým fanouškům literárního Conana na film vyrazit: Conan sice bojuje jedním mečem, ale nejde o žádný magický meč, což se více shoduje s předlohou, kde Cimmeřan bojoval prostě tím, co měl po ruce. Ženská hrdinka filmu patří k těm jedněm z mnoha a filmaři z ní neudělali Conanovu životní lásku (kterou byla Belit). Nedostává se příliš prostoru Conanovým známým, což je opět v duchu s předlohou. Cimmeřan se plaví na lodi, zmíněna je jeho pirátská i zlodějská minulost. Souboje probíhají celkem v duchu knihy – jeden kryt a úder, žádné pózování a dlouhé šermířské souboje.

A stejným způsobem se podívejme na negativní stránky: Opět jde o pokus dát dobrodružství hlubší rozměr (pomsta otce). Část filmu se snaží zachytit ducha knihy, ale většinou máte pocit, že sledujete spíše další filmové dobrodružství Prince z Persie. V samotném závěru dochází k divokému (a nepřehlednému) souboji na točícím se „obřadním oltáři“, který ovšem není vrcholným momentem – spíše připomíná rozverné souboje z Pirátů z Karibiku.

Také magie, se kterou celkem zajímavě pracoval původní snímek z roku 1982, je zde zjednodušena na pár triků, které nemají žádnou atmosféru a spíše evokují televizní fantasy seriály.

Na druhou stranu je tu jeden velmi povedený souboj – co se trikového provedení týče. Píseční bojovníci mají určitý potenciál. Nebyl využit maximálně, ale scéna je to slušná.

To mi připomíná, že je ve filmu těžko pochopitelný moment, kdy je Conanova loď přepadena vojáky jeho úhlavního nepřítele. V jednom záběru se loď útočníků blíží pod rouškou tmy, za tmy ještě proběhne nalodění, započne útok, a náhle je tu jasný den! Takový časový posun mohla buď způsobit magie (nepravděpodobné) nebo chyba ve skriptu.

Nová verze Barbara Conana je z mnoha výše zmíněných důvodů nehodna zavržení. Nicméně, z mnoha dalších důvodů (také zmíněných) nelze započít divokou barbarskou oslavu, jelikož filmu nesvědčí jak řada nepřesvědčivých momentů, tak také vyhlazené digitální zpracování, které mu dává punc falešnosti. Chybí tu pořádná špína; i když je pravda, že krve tu cáká dost, Conan se s nikým nepáře a překvapí i pár slušných nechutností (scéna s beznosým), kterými režisér Nispel jakoby říkal: já vím, co chcete vidět, vím, jaké to má být. Jsou to ale jen náznaky, které mrzačí béčkový zlosyn (i když dobře zahraný) a nevydařený (téměř nudný) závěr. U Mitry, aspoň, že hlavní hrdinka je pěkná. Shrnutí? Průměrné fantasy, které stále nepředstavuje Conana v takové podobě, v jaké si zaslouží.