Vřískot 4

Série Vřískotů se vymyká běžným vyvražďovačkám hned z několika důvodů. Již první díl vlastně vznikl jako reflexe na žánrová klišé, kterých byla (a stále je) hororová produkce tohoto subžánru plná. Z toho důvodu nešlo pouze o horor, ale ostrou hororovou komedii s prvky satiry i parodie. Díky tomu se vymykala všemu, co v té době (rok 1996) bylo v kinech vidění.

Scénárista Kevin Williamson se stal oslavovaným a vyhledávaným, stejně jako Vřískot pomohl návratu na výsluní zasloužilému režiséru Wesu Cravenovi. Tato dvojice se opět po letech schází u čtvrtého pokračování, které umně navazuje na prakticky uzavřenou trilogii. Spolu s nimi se vrací tři zásadní postavy – Sidney Prescott, která je nyní úspěšnou spisovatelkou, Dewey Riley, který je ve Woodsboro šerifem a Gale Weathers-Riley, která se smutně ohlíží za svou skončenou mediální kariérou.

Vraždění začíná na novo s příjezdem Sidney do rodného města, kde má konečnou zastávku její turné na podporu nové knihy. Ghostface je opět na scéně a likviduje všechny kolem ní, především mladé pěkné studentky (tak jak to má u vyvražďovaček být). Dewey rozjíždí vyšetřování, Gale se pro změnu snaží situace využít k opětovnému získání bývalé popularity. Krev cáká, vrah opět informuje své oběti o jejich osudu telefonicky a vše je prostě tak, jak má být. A přitom se nejedná o vykrádání sama sebe. Natož pak o nudu.

Nejslabším článkem celého filmu je kupodivu Neve Campbell a Courteney Cox. Na obou je v podstatě vidět, že nemají co hrát. Skoro se zdá, že jejich postavy jsou ve scénáři jen proto, aby byl fanoušek spokojen a byla zachována návaznost série. Scénář jim naštěstí nedává příliš prostoru. Jediná postava Davida Arquetta má v příběhu stále své opodstatněné místo.

Děj se chytře soustředí na mladou krev městečka. Mezi místními děvčaty zaujme Hayden Penettiere, která roste čím dál více do krásy a kterou si můžete pamatovat coby roztleskávačku ze seriálu Hrdinové. Ale i ostatní nové postavy hrají s chutí a právě díky nim je čtvrtý Vřískot stejně čerstvý jako svého času jednička.

Kevin Williamson se nezalekl výzvy a opět se nechal inspirovat hororovými klišé – jak těmi letitými, tak těmi, které se objevily v žánru od doby posledního Vřískotu. Navíc si také rýpnul do samotného třetího filmu série, ke kterému jako k jedinému nenapsal (díky zásahu studia) scénář. Kromě všemožných narážek a dobrých fórků (včetně úvodních „filmů ve filmu“) dokázal Williamson přirozeně a logicky rozehrát nové vraždění, které navíc dovedl do chytrého závěru. Polemikám se jistě nevyhne nastavovaný konec, jenž vypadá, jako by byl natočen na přání testovacího publika. Osobně jsem rád, že film neskončil klimaxem, ale tu úplnou tečku bych si také dokázal představit o něco rafinovanější.

Wes Craven je coby důchodce stále velmi akční a nesmlouvavý. Film pod jeho taktovkou šlape a nenarazíte na nudné pasáže. Dokud je v takové kondici, měl by natočit ještě nějaké to pokračování původní Noční můry v Elm Street. Jistě, to se asi nestane, ale je radost vidět sedmdesátníka v takové kondici.

Vřískot 4 je jednoznačně jednou z nejlepších vyvražďovaček poslední doby. O horor v podstatě nejde, protože tady se rozdává spíše akce a hlášky, než děsuplné momenty. Jediné, co zamrzí, je velmi odtažitý přístup k ústředním postavám. O tom, co dělali poslední roky, se toho moc nedozvíme. I rozbor vztahu Dewey – Gale mohl dostat o něco více prostoru. Ale jak bylo již napsáno, tentokrát jde spíše o novou generaci, ta starší jen sekunduje. Zklamaní byste ale rozhodně být neměli. Tenhle film totiž vůbec není hloupý.