Šmoulové

Jsou modří a neustále v pohybu, jako by byli tak trochu na speedu. Tomu odpovídá i jejich styl života, který je plný neustálého šmoulení – což je sloveso (jak je vtipně vysvětleno ve filmu), kterým nahrazují všechna možná jiná slovesa bez nějaké užší vazby a logiky.

Šmouly vymyslel belgický výtvarník Peyo. Animované příběhy modrých trpaslíků žijících v lese v houbách se staly populární po celém světě; Českou republiku nevyjímaje.

Na většině příběhů Šmoulů je sympatická téměř absolutní nenásilnost, se kterou jsou vhodným pořadem pro děti. Zlo zde zastupuje čaroděj Gargamel a jeho kocour Azrael. Neschopnost této dvojice ovšem slouží jako zdroj dalších humorných situací, ve kterých Šmoulové čaroděje převezou a občas z toho vyjde i nějaké to morální ponaučení. Co se z toho dostalo do filmu, který kombinuje živé herce a animované Šmouly?

Po pravdě jsem doufal, že se celovečerní film bude odehrávat ve šmoulím lese, ale tam se ocitáme pouze na začátku. Ve chvíli, kdy Gargamel vtrhne do vesnice, dá se skupinka Šmoulů na útěk (taťka Šmoula, Šmoulinka, Nešika, Koumák, Mrzout, Směloun). Na obloze vládne modrý měsíc, a ve vodopádu se otevírá tajemný magický portál. Než se Šmoulové nadějí, už pobíhají po New Yorku. Ale Gargamel je jim v patách. On i Azrael procházejí portálem, aby i v našem světě ulovil ty nenáviděné Šmouly.

Klíčovým pro váš dojem z filmu bude fakt, zda dokážete překousnout přesun několika oblíbených hrdinů z poetického lesního světa do drsného světa reálného. A jelikož jde o americký snímek, není divu, že se malí hrdinové ocitli právě v New Yorku. Zde se setkají s pracovníkem marketingu Patrickem a jeho ženou. Spolu s nimi prožijí další šmoulí dobrodružství, které je sice tentokrát značně netypické, nicméně modří přátelé se do něj vrhají plni svého šmoulího elánu a samozřejmě s písní na rtech.

Osobně jsem nejvíc ocenil dvojici Gargamel – Azrael. Hank Azaria je ve své roli přesný, má navíc napsaných pár dobrých scén. Azrael je minimálně z poloviny digitální a také věrný své animované předloze.

Co se týče Šmoulů, jejich 3D podoba zaostává za tou 2D kreslenou, i když snaha se nedá tvůrcům upřít. Interakce mezi živými a digitálními herci je místy nevěrohodná, ale naštěstí to nikdy nepřekročí hranici únosnosti (jako např. u Médi Bédi). I tak to ale šlo místy udělat lépe!

Možná zbytečným prvkem (i když nakonec maximálně využitým) se jeví přiznání faktu, že Šmoulové jsou vymyšlené kreslené postavičky – jak odhalí Patrick díky internetu. Snímek tak sklouzává do kategorie: „nevěřil jsem, ale už věřím“; což je klasický případ Santy Clause nebo velikonočního zajíce z filmu Hop.

Šmoulové jsou úžasně otravní a naivní. Dokážou svým lidským kamarádům celkem zkomplikovat život ve své snaze být užiteční a najít cestu domů. Místy je to vážně legrační, což je mnohem více, než jsem čekal. Cesty Šmoulů se občas zkříží s kroky Gargamela, jenž nechce nic jiného, než destilovat lektvar ze svých oblíbených nepřátel. Vzájemné duely jsou příjemně osvěžující. Ten závěrečný navíc docela děsivý (pro děti kolem 3 a 4 let), nicméně končící úlevným smíchem.

Pro většinu fanoušků budou filmoví Šmoulové zklamáním a parazitováním na dobré značce. A částečně budou mít pravdu. Stejně tak se ale musím zastat té menšiny, která ocení pár dobrých vtipů, celkový nadhled a dodržení šmoulích charakterů. Není to bůhvíco, ale zvláště dětský divák bude spokojený!