Bez dechu

Jsou tři možnosti, co se vám může vybavit, když se řekne Taylor Lautner. Pubertální dívky již pravděpodobně zasněně šeptají jméno jeho postavy z Twilight ságy. Předškolákům zase možná utkvěl jako Žraločák z Rodriguezova šest let starého útoku na dětskou představivost jménem Dobrodružství Žraločáka a Lávovky. A určitě existuje skupina lidí, která toto jméno slyší prvně. Tu čeká nepříjemné zjištění, kdo všechno také může hrát v amerických filmech po boku velkých hvězd.

            Lautner totiž není herec a rozhodně ne nový akční hrdina, jak ho tento snímek prezentuje. Že po něm šílí dvanáctileté publikum, je jedna věc, ale chtít po ostatních divácích, aby uvěřili, že tenhle zpovykaný americký fracek v jehož výraze se střídá bezduchá (odtud možná český název snímku) tupost s rádoby sexy šibalstvím by byl vůbec někdy schopný pochopit, kdo všechno po něm jde. Nathan (jak se Lautner ve filmu jmenuje) se totiž jednoho dne najde na webové stránce s fotkami pohřešovaných dětí čili se začne velmi zarputile vyrovnávat s faktem, že jeho rodiče Mara (Maria Bello) a Kevin (Jason Isaacs) vlastně nejsou jeho rodiče. Kontaktem provozovatelů stránky na sebe upoutá pozornost CIA v čele s agentem Burtonem (Alfred Molina) a také se dostane do hledáčku nebezpečného Kozlowa (Michael Nyqvist), člověka, který chce na Nathana coby návnadu nalákat jeho skutečného otce, svého rivala a dalšího agenta. Aby se náctileté publikum nenudilo, bere s sebou Nathan ještě sousedku od vedle, Karen (Lilly Collins).

            Tolik k synopsi, která se sice tváří jako nejsložitější konspirační zápletka, nicméně překvapivě jde ve výsledku o velmi přímočarou a jednoduchou záležitost, což prozradí zejména plytký scénář, který hrdiny většinu času posílá sem a tam. Když už se příležitostně zastaví, začnou si navzájem ve frázích vyměňovat „velká“ slova. Sveřepě se tvářící Lautner a ubrečená Collins do těchto klišé velmi přirozeně zapadnou, je však škoda, že se tomu upsaly i hvězdy typu Sigourney Weaver (další agentka, současně Nathanova psychiatrička), Alfreda Moliny, Jasona Isaacse nebo Michaela Nyqvista (mimochodem - rusky hovořící záporák je také dobrou ukázkou originality námětu a scénáře). Na rozdíl od ústřední dvojice puberťáků působí alespoň sympaticky, hereckých příležitostí je však pro ně v tomhle filmu žalostně málo.

            Šablonovitý ale bohužel není jen scénář. Taktéž kameraman a střihač jako by se inspirovali v jiných filmech. Bohužel té inspirace bylo asi moc, tudíž místy je čas na dramatické přílety (respektive odlety) kamery, jindy se stříhá o závod, ale zase z podivných záběrů. Žánrově se tak film několikrát promění. Co začíná jako typický slaughter horor (záběr na silnici vinoucí se lesem) pokračuje alkoholovým party opojením v teenage komedii. Posléze se film ustálí na bourneovské call & run akci až nakonec končí nadějným, učebnicově srdceryvným happy endem. Dostane se ovšem i na dojemné flashbacky do minulosti à la „Vzpomeň si, co tě táta učil.“ Vzhledem k tomu, že film nemá nijak dlouhou stopáž, mělo by být toto podivné zmatení stylů režisérovi minimálně tématem k zamyšlení.

            Onou vůdčí osobností, které se smísily žánry, je John Singleton, tvůrce známý zejména pro své „filmy ulice“ (vedle dvojky Rychle a zběsile režíroval Samuela L. Jacksona jakožto Drsnýho Shafta) a moderní thrillery mu evidentně nesednou. Ač se učil, kde mohl, a vypůjčil si (někdo by dokonce řekl ukradl) řadu jinde osvědčených motivů, natočil průměrný akční snímek vhodný tak do televize a na jedno zhlédnutí. Bohužel si však navíc vybral do hlavní role Taylora Lautnera, jehož opičí tvář a neschopnost jakéhokoliv herectví sráží tento počin z průměru do naprostého filmového bahna. Budiž to odstrašující příklad každému dalšímu režisérovi, který by snad chtěl tohle „dřevo“ obsadit jinde, než v nějaké popcornové ptákovině pro děti do dvanácti let.