Zneužívaný

Nejprve fakta, jak jsou nám autory předložena: Filip Zahradil je vrah, který na přelomu století zabil svoji matku a nyní je za dobré chování propuštěn z vězení po uplynutí více než poloviny trestu. V průběhu jednoho roku s filmaři v čele s režisérkou Ivannou Benešovou sledujeme jeho pokusy znovu se zařadit do společnosti a odhalujeme – pomocí hraných sekvencí – příčiny zločinu ve Filipově dětství, kdy byl týrán a sexuálně zneužíván osamělou matkou. Ve filmu vystupují postavy z někdejšího Filipova života i ti, se kterými se aktuálně stýká.

Českému dokumentu se v poslední době daří a snímky jako Katka, Český mír nebo třeba Nesvatbov patří k ceněným titulům a dočkaly se i diváckého zájmu. Zneužívaný si bere na paškál velmi silné téma a reklamní kampaň, rozpoutaná před jeho uvedením, naznačovala, že ho zpracovává způsobem na hranici snesitelnosti. Je to opravdu tak? Budete mít po hodině a čtvrt depku a pocit, že jste právě s někým prošli peklem? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná.

Už v době před uvedením se objevilo několik zajímavých souvislostí. Za prvé se ozval režisér Vít Klusák, což je renomovaný dokumentarista a spoluautor Českého snu s tím, že se jedná pouze o fikci s najatými herci. Pravdou je, že pátráte-li po činu, který se kdysi měl stát, nenajdete po něm ani stopu, což je v době Googlu dost divné. Za druhé se po zveřejnění traileru ohlásila jedna z protagonistek filmu, dá-li se tak označit. Jedná se o Filipovu přítelkyni, která je v dokumentu nejprve snímána tajně na prvním rande a potom poskytne filmařům rozhovor i na kameru. Má-li tato dívčina pravdu, byla zneužitou i ona. Její vyhrožování právníky ovšem mohlo být také součástí propagace. Zcela určitě jí ovšem bylo veřejné focení paní režisérky, která v srpnu pózovala na veřejnosti v rouše Evině, o čemž informovaly bulvární deníky. Je to také způsob, jak upoutat pozornost, je legitimní a nutno dodat, že slečna Ivanna na to má. Ať už je pravda tedy, kde chce, musím přiznat, že mě takové události baví, a i kdyby za snímkem nebylo nic jiného, než tato mystifikace, pak toto s jistým uspokojením kvituji.

Tohle všechno jsou okolnosti kolem vzniku filmu a jeho uvedení.  A co snímek samotný? Budu ho brát v následujících řádcích tak, jak chce být brán, tedy jako záznam reality, prokládaný inscenovanými dotáčkami. Upřímně řečeno, ty hrané sekvence jsou poměrně strašné, ale jiným způsobem, než patrně bylo zamýšleno. Představitelka matky se potácí po bytě a deklamuje své věty způsobem ochotníků z Dolní Lhoty. To, co má působit mrazivě, tak vyznívá často komicky, tedy s čestnou výjimkou závěrečné scény. Pokud zde patří za něco herečce pochvala, tak jedině za odvahu. A představitel malého Filipa je natolik robotický, až by mohl být sourozencem Davida ze Spielbergovy A.I. Umělé inteligence. Umím si představit, že mnohý cynický divák by ho zřejmě týral také, už jen za to, jak je prezentován.

Co se týká dokumentárních scén, budí občas rozpaky a pochybnosti o autenticitě. Vypadají jako několikrát předem nazkoušené, byť občas se podaří vykřesat dojem upřímnosti a spontánnosti. Nejzajímavější jsou scény, které prezentují vlastně „dokument o dokumentu“, čili zákulisí toho, jak vzniká.

Moje hodnocení je tedy dvojí: coby realistický dokument Zneužívaného neberu a na Katku ani další podobné snímky se film z tohoto hlediska dívá z hodně uctivé vzdálenosti. Je-li to vše ale způsob hry s divákem a s veřejností (viděl jsem snímek před oficiální premiérou a vy o tom třeba už v tuto dobu vy víte víc), jedná se o ďábelsky rafinovaný postup, zvláště v souvislosti s tím, kam „příběh“ nakonec vyústí…