Johnny English se vrací

Před osmi lety spasil Johnny English britskou královskou korunu. Agent, před nímž si nikdo nemůže být ničím jistý, nejméně pak on sám před sebou, se uchýlil do poklidného ústraní tibetského kláštera, kde se věnuje zocelení vlastní osobnosti. Jenže svět kolem nespí a chystá se páchat další nepravosti. English se tedy vrací do Londýna, aby zabránil vraždě čínského premiéra a vymazal ze své paměti jednu z nočních můr a soukromou katastrofu – akci v Mosambiku.

Ačkoliv recenze a hodnocení prvního Englishe byly rozpačité, nelze filmu upřít slušný komerční úspěch. To ale nebylo důvodem, proč scenárista Hamish McColl vstoupil na stejnou cestu s Rowanem Atkinsonem po Prázdninách Mr. Beana už podruhé. „Žánr akčních filmů se špionážní tématikou se díky Bourneovi a dalším filmům s agentem 007 dost změnil. Takže i my jsme chtěli nového Englishe pojmout dramatičtěji, ale zároveň reálněji,“ uvedl McColl Johnnyho návrat. English není jen vše ničící popleta, po kterém nikde už nic nevyroste, natož pak obvyklá tráva po dobu sta let. Získává určitý nadhled a vlastnosti, jimiž dokáže protivníky zaskočit. Musí se však nejdřív vyrovnat se spoustou novinek, které jsou pro něj kvůli jeho odloučení od  řetechnizovaného světa neznámé. Mezi takové novinky patří i šéfka MI7 Pamela Thornton, která navrátilci nevěří. English se tak musí vyrovnat s dohledem mladíka Tuckera a zájmem psycholožky Kate. V obou případech musí vynaložit hodně námahy, aby nepropadl, ale s nečekanými situacemi se vyrovnává v nejlepším duchu své postavy. Zejména příprava čínského jídla na počest Kate je jedinečná.

Vzhledem k tomu, že je Atkinsonova postava dobře známá, většina diváků bude dobře vědět, na co, nebo spíš na koho jde. Film stejně jako některé jiné parodie s oblibou sahá po prověřených tématech z bondovek či po situacích z jiných špionážních filmů, ale zachází s nimi celkem uvážlivě, volí svůj osobitý přístup a nenechává je sklouznout do laciného plagiátorství. Atkinson se nevyhnul ani některým gagům, které jeho fanoušci dobře znají už z Beanových epizod, mezi něž lze zařadit například pobíhání v pytli na mrtvoly (Tee Off, Mr. Bean) nebo hrátky s výsuvnou židlí (The Trouble With Mr. Bean). Skalní příznivci pochopitelně najdou další záplavu drobných podobností, ale celkově se Atkinson drží poměrně dost stranou obvyklých žertíků své nejslavnější postavy. Spíše se s gustem trefuje do technického arzenálu typického pro agenta 007 (ačkoliv zde můžeme vystopovat i podobnost s Frankem Drebinem z Bláznivých střel). Přičtěme ďábelskou jízdu na invalidním vozíku a originální přepravu umírajícího dvojitého agenta vrtulníkem do nemocnice a vyjde nám film, který přesně naplňuje své předsevzetí. V konečném součtu prvního Englishe nepřekoná, ale určitě se mu minimálně vyrovná. A jeho 60 % je plně zasloužených.

Jen závěrem: opravdu doporučuji vyčkat v kině až do posledního titulku