Alois Nebel

Neutěšená krajina pohoří, kterou protínají osamělé koleje, halí do temnoty své kontury. Najednou ji protínají ostré výkřiky ochránců hranic, psí štěkot a namáhavý dech prchajícího muže se sekerou. Náhle mizí, jen potokem pluje ztracený klobouk. Kradmé pohledy pronásledovatelů bezradně hledají jakoukoli stopu. A vtom přeruší nábožné ticho smrtelné zakvílení umírajícího psa.

Komiksová trilogie Alois Nebel s jednotlivými epizodami Bílý potok, Hlavní nádraží a Zlaté hory vzbudila v letech 2003 - 2005 mezi příznivci komiksů velkou pozornost, která přerostla

až v kultovní obdiv. Příběh ponurý, plný odboček a vedlejších témat, plynoucí v různých časových rovinách na rozličných, místech představil v hlavní „roli“ padesátiletého výpravčího, který si žije svůj nekomplikovaný, každodenní běh v železniční uniformě na malé stanici. Trápí ho jen občasné mlhavé vzpomínky a podivné výjevy. Pak do jeho poklidného

života začnou vstupovat nové postavy a ty pro něj už známé se více vykreslují, proto je nejvyšší čas zúčtovat se svými vzpomínkami.

Tvůrci filmu, scenárista Rudiš a výtvarník Švejdík (vystupující pod svým pseudonymem

Jaromír 99), příběh před vstupem na filmové plátno ještě více zestručnili, obrali ho zvláště

o pasáže vzpomínkové, rozvíjející a vysvětlující, takže Nebelův příběh, značně spletitý a vyžadující velkou spolupráci čtenářů, se stal ještě více náznakový a do jisté míry až zmatený.

Divák vlastně jen tuší a pokouší se dohadovat, co stojí za pohnutkami jednotlivých postav. Místy se dívá na líně plynoucí kreslený náladový klip, občas ho překvapí náhlé zrychlení

děje, které si neláme hlavu s přílišnou logikou. Můžeme sledovat několik rozbíhajících

se náznaků příběhů, ale už dopředu víme (díky názvu filmu), kdo bude vybrán, abychom ho provázeli jeho nepříliš složitým putováním z klidu jeho pracovního působiště do matky měst a zpět do strohé boudy u železniční trati. U oněch kolejí, které se staly jeho životním osudem.

Nechybí vzpomínkové sekvence, které jsou podobně jako samotný děj plné narážek, nejasných vysvětlení a eventuálních variant. Divák je tak odkázán spíš na svůj instinktivní úsudek. ¨

Výtvarné provedení snímku, které se v určitém směru hlásí k autory obdivovanému Sin City, je na vysoké úrovni a nad některými záběry se jakoby zastavil čas a můžeme si je díky  provedení noir jen užívat. Bohužel atmosféra a nálada sama o sobě stačit nemůže. Přes snahu hereckých představitelů, mezi nimiž najdeme všudypřítomného Karla Rodena, má Alois Nebel i své viditelně rozpačité prohřešky, ať to je v chybách týkajících se prostředí (Hlavní

nádraží v roce 1989 takhle opravdu nemohlo vypadat) nebo v už naznačených dějových

nedostatcích (vztahy někte- rých osob tu vůbec nejsou vysvětleny). Metoda rotoskopie také

není nic nového, ale je nutno tvůrcům přiznat skutečnost, že v tak velkorysé míře se s ní obvykle nenakládá. Pokus o její využití je velice sympatický a dává tvůrčímu štábu prostor pro nové možnosti, ale jak už tady zaznělo několikrát: pokud nemá koláč dobrý základ, jakkoli bohatá poleva ho nezachrání. A v případě Aloise Nebela je bohužel nepříliš výrazný

a místy zmatený děj oním kamenem úrazu. Divákovi se sice nemusí vše alopaticky předžvýkat, ale i při napětí by se měl bavit a ne tápat. Což v tomto případě může platit i pro skalní fanoušky předlohy.