Saxána a lexikon kouzel

Saxána před čtyřiceti lety působila jako zjevení. Nejen kvůli Petře Černocké v roli nezbedné a nedostudované kouzelnice, ale především pro neopakovatelnou atmosféru celého filmu, jenž nepotřeboval k úspěchu čáry máry. Svou oblibu si také díky rozverné titulní písni zachoval po celá desetiletí. V šuplíku však ležel scénář s dalšími příhodami ve světě lidí etablující se  Saxány, který měl spatřit světlo světa před dvaceti lety. Otázkou zůstává, zda měl podobu filmu, který se dostává na plátna kin, a podle ověřených zpráv to tak rozhodně nebylo.

Čas je někdy nelítostný protivník a zvláště často vžitá (i když neopodstatněná) představa, že je nutno se něčemu přizpůsobovat, mohla vnést do příběhu čekajícího na svou realizaci nejednu nevhodnou myšlenku. Cinema v samostatném článku informovala o tom, jaké problémy provázely trikovou stránku snímku (9/2011). Z toho důvodu tuto oblast nebudeme dále rozvádět a zaměříme se na film samotný. Na prvotní problém narazíme ve chvíli, kdy se ho pokusíme zařadit do nějakého žánru. Ten prostě není. Tvůrci nám připravili jakousi pestrou směs všeho možného. Jenže ani diváci, kteří rozhodně nelpí na škatulkování, budou mít problém definovat, na co se vlastně dívají.

Samotný děj filmu se dá shrnout lapidárně – osmiletá dcera bývalé kouzelnice najde na půdě pohádkovou knihu, díky níž nahlédne do říše pohádek a přivolá chlapce jménem Krakovous. Když vyjeví přání se mezi pohádkové bytosti podívat, Krakovous jí prosbu splní. V paralelním příběhu se tamtéž dostane i vdavekchtivá Saxánina teta Irma a rozvrátí v pokojném světě vše jen proto, aby dosáhla svého cíle - konečně urvat nějakého ženicha. Saxána-matka pak ze světa lidí koriguje dceřino počínání, aby se podařilo rušivé zásahy z pozemského světa uvést aspoň na snesitelnou míru. Protože díky destruktivní činnosti Irmy nemůže být o návratu k normálu vůbec řeč. Kdo by čekal, že s ohledem na název bude hrát hlavní roli Saxána-matka či Saxána-dcera, dočká se trpkého zklamání. Filmu dominuje jednoznačně Irma Jiřiny Bohdalové, ostatní postavy působí dojmem tu lepšího, tu horšího komparsu. Což o to, při hereckých kvalitách paní Bohdalové by se mohlo zdát, že úspěch je zaručen, jenže její role by se hodila spíš do romantického příběhu podepsaného Rosamundou Pilcher či Danielle Steel. Pomocí znamének lásky si kolem prstu obtočí hned trojici mužů a udělá z nich tokající klony. Což zvláště v případě drsného Crashmana působí jako parodie na parodii. A když se postupně zmocní nejen lexikonu kouzel, ale i kouzelné hůlky, je to větší pohroma než Rumburak s Xénií na druhou. Poslední dvě jména tu nejsou omylem ani náhodou, v ději se totiž vyskytují odkazy na Vorlíčkův a Macourkův seriál Arabela,  doprovázené též postavou in natura - kouzelníkem Vigem. Dějová stránka filmu je bohužel dost chabá, těžko říci, proč chybí nějaké větší pohrání si s tématy. Do říše pohádek i z ní se putuje stylem zdolávání hranic schengenského prostoru, způsob, jakým si vetřelci dokáží podmanit pohádkový svět, si nezadá s pověstnými houskami na krámě. Většina děje se odehrává v pohádkové hospodě, kde jsou aspoň originální „pingl“ Vincek a vtipně řešené toalety, což ale samo o sobě těžko postačí. Dočkáme se i prověřeného blázince, ale opět v jakémsi prapodivném náznaku, jako by se tvůrci báli, že reálný svět bude pro diváka nudný. Vedle již zmíněné Jiřiny Bohdalové se filmový štáb musel vyrovnat s absencí mnoha postav, které se již odebraly do jiné říše; v rolích ředitele a čarodějnické učitelky se to řešilo náhradou (sem patří i zmíněný čaroděj Vigo), jinak se postavy ubíraly (trojice nezbedných jinochů a učitelka ve škole) nebo přidávaly (strýc Evžen). Saxána a Lexikon kouzel vyvolá jistě spoustu dohadů, zda měla dopadnout právě takhle. Nepochybně si své diváky najde, ale jen těžko jimi budou děti. Tedy pokud dnešní mládež skutečně nezajímá víc než kouzla lovení atraktivních chlapů s truhlami plnými zlata či naditými konty.