Tetro

Staří legendární filmaři často sází na jistotu a na jméno, které si vytvořili. Ve svých pozdních filmech pak už jen opakují to, díky čemu se stali slavnými, což může být jednak předvídatelné, jednak zbytečné. A pak jsou tvůrci, kteří s vědomím toho, co všechno už dali světu, dělají filmy trochu jinak, než jak jsou diváci od nich zvyklí, prostě pro radost. Boří tak často konvence i styl, který je s nimi spojován. Dvaasedmdesátiletý americký režisér Francis Ford Coppola se řadí do té druhé skupiny, o čemž nás přesvědčuje svými posledními filmy. Projevilo se to už před čtyřmi roky v poněkud komplikovaném a přestylizovaném filmu Youth Without Youth, který jsme u nás neviděli. A potvrzuje se to i v netradičním rodinném dramatu Tetro, natočeném v roce 2009, které si nyní můžeme dopřát i v naší distribuci.

Muž, který má na svém kontě takové nesmrtelné filmařské zářezy jako trilogii Kmotr, Drákula nebo Apokalypsa, má dozajista právo si hrát. Není třeba se však obávat, že film Tetro je nějakou lacinou a samoúčelnou, případně nesrozumitelnou konstrukcí. Ve své podstatě se jedná o klasické vztahové drama, o odhalování minulosti a jednom rodinném tajemství. Kdybyste ale neznali jméno režiséra, tipovali byste na slibný debut někoho, kdo se inspiroval snímky ze šedesátých let, a to nejen proto, že snímek je natočen černobíle a na širokoúhlý formát. Ani obsazení neznámými, i když výtečnými herci rozhodně nepatří k sázkám na jistotu, které jsou tak vlastní jiným hollywoodským legendám. Chvílemi máte skutečně pocit, jako byste se ocitli o pár desetiletí zpátky – míněno ve smyslu formy filmu, nikoliv obsahu. Několikrát je dokonce změněn formát ze širokoúhlého černobílého na klasický barevný,  týká se to flashbackových scén, což rozhodně není obvyklý postup. Není to ale tolikrát, aby tato změna rušila nebo aby divák ztratil orientaci.

Tetro je jméno jednoho ze dvou hlavních hrdinů, staršího bratra, za kterým přijíždí rodinný benjamínek Bennie do Buenos Aires. Benniemu je právě osmnáct let, utekl ze studií na vojenské škole a pracuje jako uniformovaný číšník na zaoceánské lodi. Bratra neviděl už léta, od doby, kdy Tetro odešel od rodiny a víceméně se jí zřekl. Bennie má týden, dokud neopraví jeho loď, aby se ke svému staršímu sourozenci pokusil najít cestu. V bytě ho přivítá Tetrova partnerka, sympatická Miranda. Bratr se k němu chová nejprve odmítavě, ale postupně k sobě začnou hledat cestu. Tetro býval talentovaným dramatikem a spisovatelem, nyní je z něho vyhořelý člověk. Shodou okolností Bennie objeví jeho dávnou rozepsanou hru. V ní se, jak se později ukáže, skrývá skutečný důvod Tetrova odchodu a také jedno velké odhalení ohledně jejich vztahu.

Přiznávám, že jsem se trochu filmu obával, když jsem se zhruba předem informoval, o co se jedná. Coppola na stará kolena experimentuje? To může být pseudoumělecká nuda, ve které se tonoucí stébla chytá. Naštěstí jsem se zmýlil. Film mě už od prvních záběrů Bennieho, jdoucího po noční ulici v Buenos Aires, zaujal a s jeho postavami i stylem jsem se rychle sblížil. Kromě poutavého vyprávění lze ocenit herecké výkony hlavních představitelů, především Vincenta Galla v titulní roli. Nedávno mě rozčaroval film režisérovy dcery Sofie Odnikud někam, který se – dle některých názorů – rovněž pokouší koketovat s tvorbou 60. let (ale do Michelangela Antonioniho má zatraceně daleko). Ve srovnání s ním mě pan Coppola přesvědčil o tom, že schopnost hrát si i ve stáří má své plody i oprávnění.