Zbytečná krutost

Pokud je vám název filmu povědomý, je to samozřejmě úmyslem tvůrců i distributora. Bratři Ethan a Joel Coenovi debutovali v roce 1984 cynickým kriminálním thrillerem stejného jména. V bravurně rozehrané partii lidských vztahů a zabíjení předvedli, v čem je jejich budoucí potenciál. Ten potom mnohokrát naplnili. Jejich filmy většinou pojednávají o násilí, o temnějších stránkách lidských povah a činí tak svérázným způsobem, často s černým humorem a nadhledem.

Čínský režisér Zhang Yimou má rovněž svůj mistrovský styl. Potrpí si na velkolepé podívané (geniální Hrdina nebo Klan létajících dýk) i komornější dramata (Překonat sám tisíce mil, Cesta domů). Má velký smysl pro vizuální stránky svých filmů, možná až fanatický, vždyť pro Hrdinu nechal přebarvovat nejen listy stromů, ale i 300 bílých koní na černo.

Zmínění tvůrci, jak čínský velikán, tak kultovní bratrská dvojice, si jistě bohatě vystačí každý sám za sebe, viděno z hlediska diváka. Co se ale stane, když asijského režiséra napadne udělat remake amerického filmu? Bývá to většinou naopak, současný Hollywood je pověstný nedostatkem nápadů a filmů, které byly předělávkou evropského nebo asijského snímku, byste napočítali desítky. Když už k podobnému kroku sáhne věhlasný Zhang Yimou, měl by tomu odpovídat výsledek. Už proto, že původní debut bratrů Coenových má promyšlenou zápletku, jejíž vyústění může zájemce o nové zpracování trochu odrazovat. Proč se dívat podruhé na to samé…

Připomeňme si, jak jsou rozdány karty v americkém originálu. Bohatý majitel baru se dopátrá, že mu jeho žena zanáší s jeho zaměstnancem. Najme si soukromého detektiva, opravdového hajzla bez svědomí, aby dvojici zabil. Detektiv má ale svůj vlastní plán a proto je nakonec mrtvých více, než bylo plánováno. To vše se odehrává v dusivé texaské atmosféře, ve stylu filmů-noir. Tak, a nyní do Číny. První změnou je zasazení příběhu do starověku. Nejedná se o texaský bar, ale o pouštní hostinec, jinak je rozdělení rolí v podstatě stejné. Majitelem je starý, ošklivý a bohatý chlap, který má mnohem mladší ženu. Ta se stýká s jedním z jeho zaměstnanců. Detektivem je zde osaměle pracující vyšetřovatel Zhang. Nejezdí se tu v autech, ale na koních, případně s povozem. Výčet postav je v čínské verzi obohacen o dalšího zaměstnance hostince – komického plešatého chlapíka s veverčími zuby – a jeho prostomyslnou manželku. Také ti mají své plány, jak se na situaci přiživit, byť jim jde nejprve jen o docílení spravedlnosti.

Tím hlavním důvodem, proč se znovu podívat na Zbytečnou krutost, tentokrát v asijské verzi, je podle mě právě vizuální stránka filmu. Zhang Yimou si dovede hrát s barvami i tehdy, když zrovna neútočí tisícihlavá armáda nebo se nesvádějí souboje v barevném listí. Už sama pustá hornatá krajina, kam je příběh zasazen, je fascinující (taková se digitálně namalovat nedá) a to, jak se v ní pohybuje kamera včetně práce se světly, lahodí oku. Stejně tak s tím ladí i pestrobarevné kostýmy herců, které – společně s charakteristicky asijsky přeháněnou gestikulací – doplňují pro západního diváka onen coenovský nadhled. Oproti originálu je zde spousta „bonusů“ navíc, ať už se jedná o úvodní předvádění a prodej zbraní, fascinujícím způsobem nasnímanou výrobu nudlí nebo komické vložky se zmíněným „veverčákem“ a jeho ženou. Jinak se zde vše odehrává přesně podle originálu, takže znalci předlohy se nebudou ptát „co se stane“, ale „jak to tady bude předvedeno“.

Asijských, natož čínských filmů si v našich kinech moc neužíváme. Máte-li tedy chuť na osvěžující divácký zážitek s příchutí důvěrně známého příběhu nebo patříte-li k příznivcům čínského „malíře“ či americké bratrské dvojice, nenechte si Zbytečnou krutost ujít.