Dvojí život Veroniky

Dvojí život Veroniky, poslední film, který Krzysztof Kieslowski natočil před svou trojbarevnou trilogií, vypráví příběh dvou mladých žen, Weroniky a Véronique (obě ztvárnila tehdy pětadvacetiletá francouzská herečka Irène Jacob). Jedna žije v Polsku, druhá ve Francii. Obě svůj život zasvětily hudbě. Obě trpí srdeční slabostí. Vědí o sobě, ale nevědí, jak na toto vnitřní tušení reagovat. Během filmu se nikdy nepotkají, Weronika zahlédne Véronique pouze na jeden krátký okamžik a z příliš velké dálky.

Weronika je sopranistka s talentem od Boha. Véronique zpěv vyučuje. První ke štěstí díky svému nadání míří, druhá si jej již užívá. Společně, přitom daleko od sebe, hledají lásku. Jestli ji jedna nalezne, přijde o ní druhá? Nebo dokážou být šťastné, v životě osobním i pracovním, obě najednou? Kdo to ovlivňuje, kdo tahá za nitky a dává do souvislosti životy lidí vzdálených od sebe stovky kilometrů?

Dvojí život Veroniky je tajuplným filmem, který si pohrává s pojmy jako emocionální pouto, identita, intuice, osud, šance, naděje. S pojmy na filmový pás pochopitelně těžko zachytitelnými. Kieslowski uvedené zpřítomňuje tím, co filmové médium nabízí – barvami a pohybem. Dechberoucí vizuální vytříbenosti žádné ze Tří barev zatím nedosahuje, ale pokud vás jednou osloví kamera Slowomira Idziaka a hypnotická hudba Zbigniewa Preisnera, nedokážete z filmu vystoupit, dokud neskončí.

Dvojí život Veroniky je tajuplným filmem, přesto ne filmem mysteriózním, filmem o telepatii a podobných jevech mezi nebem a zemí. Je zejména filmem o dvou neslučitelných světech, v němž každá z žen žije. Jeden je plný naděje a života, ten druhý, oddělený od západu pomyslnou želenou oponou, ponurý a chladný. Kieslowski poznal oba z těchto světů a nejspíš dobře věděl, proč jeden podat v přívětivějším a druhý ve více zneklidňujícím světle. Pro západního, komunismem netčeného diváka, Dvojí život zřejmě vyzní záhadněji než režisér zamýšlel, což ale nemusí být na škodu, neboť právě na atmosféře snímek stojí.

Ano, je to metafyzické, pocitové dílo, které nechává řadu vět záměrně nedořečených. Často vám ani nenaznačí, zda-li si zrovna kladete správné otázky. Nechává vás, abyste si v něm sami něco našli a nalezené po svém interpretovali. Nicméně netřeba najít a pochopit onu velkou ideu, která se za tím vším (nejspíše) skrývá, aby vám z naturalistického herectví čarokrásné Irène Jacob došlo, čím si každá z Veronik prochází. K pochopení emocionální symfonie, kterou rozehrává, stačí jediné – srdce. 

Dvojí život Veroniky, Kieslowského mezinárodní průlom, získal v roce 1991 v Cannes cenu FIPRESCI, cenu ekumenické poroty a cenu pro nejlepší herečku. O rok později mu francouzští kritici udělili cenu pro nejlepší zahraniční film.