Princ a pruďas

Natočit dobrou komedii zasazenou do středověku či do světa fantasy, to vůbec není lehká věc. Potřebujete buď hodně peněz (kostýmy, rekvizity, stavba a hledání lokací něco stojí) nebo velmi neortodoxní přístup. Druhou variantu například zvolili Monty Python, když se vydali hledat Svatý Grál. Princ a pruďas spadá do kategorie první.

Když si odmyslíte všechny ty fórky, zbude tu ultra-klasický fantasy příběh o zlém čaroději, který unesl princeznu Belladonnu přímo ze svatby. Její skoro-manžel, princ Fabious, se jí vydává se svou družinou hledat a jako přítěž sebou bere svého neschopného bratra Thadeouse. Jejich putování připomíná všechny možné fantasy klasiky – Pánem prstenů počínaje, přes Pána šelem a Souboj Titánů a barbarem Conanem konče.

Film lze v podstatě hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Ať už to totiž byl tvůrčí záměr či nikoliv, David Gordon Green natočil naprosto klasické fantasy, se všemi jeho atributy. Nechybí magické zbraně, čarodějové vrhající blesky a používající hyperprostory, ani podivná stvoření či nebezpeční válečníci. Kdyby snímek zůstal v této linii, byl by nádhernou poctou fantasy béčkům z konce minulého století. S tím rozdílem, že zde jsou triky na vyšší úrovni.

Jenže dobrodružný příběh využívají tvůrci pouze jako pozadí k prezentaci tu více tu méně vtipných scének a dialogů. Velká část humoru je založena na tom, že postavy hovoří současným jazykem, což v praxi znamená, že pro nějaké sprosté slovo či nadávku nejdou daleko (na place se hodně improvizovalo). Na druhou stranu se tu dělají velká fantasy gesta (objímání, svírání rukou), u kterých tvůrci brnkají na parodickou strunu. Některé takové momenty se přetaví až do absurdna, jako je např. líbání se s podivnou bytostí s průhlednou hlavou. S tím souvisí také pár nechutných momentů, které jsou většinou – jak už to tak bývá – spíše trapné, než vtipné.

Kdyby scénáristé Danny McBride (hraje i hlavní roli) a Ben Best založili svůj příběh jen na humoru, byl by Princ a pruďas naprostá katastrofa. Jenže jim se podařilo svými vtípky opentlit „vážný“ příběh o hrdinství a boji proti zlu. Ano, příběh je to samé klišé, ale i tak se na něj dobře dívá. Důvod je jednoduchý. Tvůrci se soustředili na to, aby to byla legrace, a tak příběh na pozadí točili s naprostým nadhledem. Díky tomu funguje mnohem lépe, než ta řachanda v prvním plánu.

Na obhajobu je ovšem třeba říci, že místy se dobrodružná linie žene do popředí s vědomím přispěním režiséra a jeho týmu. Získání magického meče je pěkná scéna, souboj v aréně má fantasy potenciál, stejně jako jsou pěkně vyřešené magické souboje.

Chvílemi to až vypadá, jako by se David Gordon Green nedokázal rozhodnout, jestli točí skutečnou fantasy, fantasy komedii nebo parodii. Všechny tři roviny se prolínají a film někdy funguje lépe, jindy hůře. Mezi inspirační zdroje kromě Monty Pythonů a Svatého Grálu lze zařadit Armádu temnot, ale i Příběh rytíře, Černého rytíře a řadu dalších snímků. Velké pozitivum vidím v propracovaných fantasy reáliích a postavách (vizuálně, nikoliv psychologicky). Polovinu vtipů bych celkem oželel, druhá polovina se skutečně podařila. Herecké obsazení je v pořádku – nikdo z protagonistů nedominuje. Snad jen James Franco (známý především se Spidermana a 127 hodin) je možná o něco více vidět, než ostatní.

Možná výstižný, přesto ale zbytečně hrubozrnný, český název naznačuje, na jaký druh humoru se máte připravit. Naštěstí, jak už bylo řečeno, snímek osciluje a nabízí i jiné polohy. Právě díky této nevyjasněné orientaci skončil s průměrným hodnocením, což bych v tomto případě bral jako dobré hodnocení.