Nebojte se tmy

Tvůrci hororu, jenž nás svým názvem vyzývá, abychom se nebáli, riskují posměšky ze strany těch, kteří v kině strach opravdu nezakusí. Mám přitom neblahé tušení, že takových diváků bude většina. Scenáristé totiž nerespektovali základní poučku při psaní hororového příběhu a své nejlepší karty vykládají na stůl dlouho před koncem. Těžko se pak bát tmy, když přesně víme, co si v ní brousí zuby. Což ale není jediná potíž s nadějemi očekávaného hororu.

Pod názvem Don't Be Afraid of the Dark najdete na filmových databázích krom celovečerního debutu komiksového kreslíře Troye Nixeyho rovněž televizní horor ze sedmdesátých let. Právě ten kdysi vyděsil mistra na morbidní výjevy, amerikanizovaného Mexičana Guillerma del Tora do té míry, že podle něj společně s Matthewem Robinsonem napsal vlastní scénář. Režii projektu, který zaštítil také produkčně, přenechal Nixeymu, jehož kresby rozhodně nejsou vhodnou výzdobou dětských pokojíčků.

Když už zmiňujeme děti, nedospělá je také hlavní hrdinka filmu, Sally (Bailee Madison), jejíž rodiče se před nedávnem rozvedli. Společně s otcem Alexem (Guy Pearce) a jeho novou přítelkyní Kim (Katie Holmes) přijíždí do rozlehlého, od pohledu strašidelného panského sídla, dřívějšího dějiště velmi nepěkných událostí. Ty vidíme v goticky laděném prologu, zdaleka nejdrastičtější části filmu, který se později láme v krve prostou duchařinu pro bojácné.

Vizuální podoba Nebojte se tmy i akcentování dětského vnímání světa prozrazuje, jak moc by Nixey chtěl jít ve stopách svého mexického patrona. Oproti del Torovi ovšem nedokáže najít správný poměr mezi hororem a pohádkou, pročež vzpomínky na vycizelovaný Faunův labyrint vyvolává jen pár minut (ne-li vteřin) z první třetiny, kdy Sally s dětskou fascinací prozkoumává nové teritorium.

Dětské hledisko bohužel není dodržováno příliš důsledně, Sally se o naší pozornost musí dělit s nechápajícími dospělými. Nezajímavě napsanými a nevýrazně zahranými (obzvlášť Katie Holmes stále ne a ne přesvědčit, že umí hrát). Zklamává-li coby horor, nefunguje Nebojte se tmy ani jako metafora dětského zápasení o pozornost otce a (náhradní) matky. Spouštěčem nemilých událostí je v zásadě Sallyina znuděnost a osamocenost. Jenže její noví kamarádi chtějí víc, než si s ní jenom hrát.

Rozkrývání původu ústředního zla postrádá promyšlenost dřívějších del Torových filmů (například Hellboye). Na světlo jsou vytahována i taková klišé jako objemná, zaprášená kniha, jež extrémně pomalu chápajícím postavám konečně objasní, co už v dané chvíli divák dávno ví. Bezezbytku logické jednání od aktérů současných amerických hororů zřejmě čekat nelze, ale natvrdlost Alexe a Kim vyvolává otázky, jak vůbec mohlo být těmto lidem svěřeno do péče dítě. Problém je musí doslova udeřit mezi oči, aby jej začali brát na vědomí. 

Snaha objasnit mladší generaci filmových diváků, proč jsou sedmdesátá léta považována za zlaté období hororu již poněkolikáté nevyšla. Není už pomalu načase začít vymýšlet původní náměty? Nám, divákům chtivým kvalitního strašení, prozatím nezbývá, než se nechat děsit dlouhovlasými, nezdravě pobledlými asijskými dívenkami.