Kazatel

Scott Charles Stewart na sebe upozornil hororovou akcí Legie, ve které se také objevil Paul Bettany. Spolupráce patrně oběma mužům sedla, protože si ji zopakovali znovu. Snímek Kazatel je natočen podle comicsu, nicméně jeho scénář je dokonalou kompilací všech klišé typických pro tento žánr. Tím žánrem je opět akční horor, tentokrát ještě křížený s postkatastrofickou sci-fi a westernem. Paul Bettany hraje příslušníka cechu kazatelů, což jsou speciálně vytrénovaní bojovníci proti upírům. Tato krvemilná rasa ještě v nedávné době terorizovala lidstvo, ale díky kazatelům byla odkázána do rezervace. Jenže upíři to ještě nevzdali. Naopak. Přišli na to, jak by se jim mohlo podařit zvrátit již téměř prohranou válku. Náš kazatel je jeden z mála ze svého cechu, který nebere upíří hrozbu na lehkou váhu. Navíc mu ještě unesli příbuznou, což ho donutí k akci na vlastní pěst. Opouští bezpečí města a vydává se do pustiny. Tam se k němu přidává místní šerif a další kazatelka.

Kazatel je přes všechnu snahu typické béčko. K tomuto osudu ho nepředurčuje ani tak rozpočet, jako slabý scénář. Ten absorboval snad všechno, co se objevilo v žánru od roku 1995. A opravdu to nedá mnoho přemýšlení, aby člověk odhalil všechny tvůrčí inspirace. A že jich je požehnaně. Namátkou: Matrix, Soudce Dredd, Šílený Max, Blade, Val Helsing, všemožné italské westerny nebo Equilibrium. Režisér se snaží svým vzorům přiblížit a přitom až přehnaně opisuje. Během toho se mu nedaří vytvořit životaschopné charaktery. Všichni hrdinové jsou dvourozměrní, o jejich jednání nelze hovořit jako o logickém. Hraje se tu spíše na image. Všichni musí být „cool“, včetně Karla Urbana, který vrhá temné pohledy zpod krempy svého širáku a snaží se být zlý. Skupina těch kladných hrdinů je ovšem také „cool“. Trousí se tu hlášky, drsnost přímo sálá z plátna do hlediště. Ve výsledku je to všechno k smíchu. Atmosféru se nedaří vystavět. Vždy, když už se nějaký pilíř uchytí, přijde chyba, která ho srazí do prachu. Ani akční sekvence to nezachraňují. Jsou nepřehledné a chybí jim preciznost. Což ostatně ladí k ostatním filmovým položkám, snad pouze s výjimkou hudby, která vůbec není špatná (šikula Christopher Young).

Pokud Stewartova Legie měla nějaké chyby, zaujala alespoň svým námětem a několika dobrými scénami, Kazatel je opravdu – a musím se opakovat – jedno velké klišé, pod kterým zmírá celá mytologie, kterou stvořil úspěšný comics. Jediné štěstí je, že je tu otevřený konec, který dává prostor jiným tvůrcům navázat nějakým tím lepší druhým dílem.

Nutno podotknout, že film měl opravdu těžké porodní bolesti. Projekt se rodil dlouho, střídala se u něj jména režisérů i herců, a to se tentokrát na výsledku projevilo. Kdyby se Stewart alespoň snažil být originální a ubral z té nabubřelosti a pompéznosti, která je ve výsledku strašně směšná…

Na tenhle film jsem se těšil, ale jak se blížila jeho premiéra, narůstaly moje obavy. Během jeho sledování jsem několikrát pocítil zklamání, protože dobrých postkatastrofických filmů se točí zvláště v poslední době málo. Kazatel ale kredit tohoto žánru nezvyšuje. Naopak. Přidává se do peletonu poražených spolu s Knihou přežití, která měla alespoň super pointu a dobré tempo. Zde není nic z toho. Děj má hluchá místa, dobré momenty převažuje těmi hloupými, a nedovoluje ani schopným hercům něco hrát. Jak jsem se už ale zmínil, určitá naděje do budoucnosti tu zůstává. Mytologii nemá kazatelův svět špatnou, a když si někdo dá tu práci a vtiskne postavám nějaký charakter, vdechne život celému příběhu. Pokud tedy někdy bude realizován druhý díl, pevně věřím, že má šanci zaútočit na mnohem lepší hodnocení.