Medvídek Pú

Milují ho děti po celém světě. A miluje ho i celá řada dospělých. Je žlutý, má rád med, je trochu pomalejší, ale jinak je to dobrák od kosti. Jmenuje se Pú. Medvídek Pú.

Stejně jako on jsou zbožňováni i jeho kamarádi – oslík Ijáček, Prasátko, hopsající Tygr nebo maličký klokánek Rú. Na začátku všeho byla kniha A. A. Milneho, ze které se stal jedinečný fenomén. Toho se později chopilo studio Disney a představilo medvídka a jeho partu na plátně.

Stará dobrá dvourozměrná animace bandě ze Stokorcového lesa vyloženě sluší. Jelikož už jsme medvídka Pú mohli vidět i ve 3D zpracování (šlo o televizní seriál s typicky instantní = lacinou 3D grafikou), víme, že jediný správný Pú je ten „placatý“. A aby nám sdělil své poselství, nepotřebuje nám nasazovat ani 3D brýle.

Nový příběh žlutého hrdiny se vrací ke kořenům. Jasným signálem je fakt, že coby autor scénáře je uveden A. A. Milne a nikdo jiný. Zápletka nového filmu vychází tedy přímo z původního díla a je to na poetice, hravosti a celkovém myšlenkovém přesahu znát. Vyšší úroveň díla prozrazují jednoznačně dialogy. Jsou leckdy moudré, jindy vtipné, ale vždy vypointované a smysluplné.

Grafické zpracování vychází z původních filmů. Až si budete leckdy připadat, že se k vám z minulosti přenesla do kina nějaká zapomenutá filmová kopie z minulého století. A zároveň oceníte, že to nevadí ani vám, ani vašim dětem, pro které je film primárně určen. Je úžasné, jak se ve snímku objevují pasáže pro děti a dospělé, a pak pro obě skupiny dohromady. Nebudu vám tvrdit, že nový Medvídek Pú je bůhvíjaké dílo pro dospěláky, ale umíte-li ocenit hravost a bezstarostnost, pak nehrozí, že byste u filmu usnuli. Tihle hrdinové jsou jedni z posledních, kteří dokážou své příběhy vystavět na absolutním beznásilí, což je jev poslední dobou jen málo vídaný (i ve tvorbě pro děti). Už proto jsou nová dobrodružství žlutého medvěda a jeho kamarádů vhodnou volbou pro první zážitek v kině s vaším nejmladším členem rodiny (3 roky a více).

Medvídkovi fanoušky možná překvapí pár změn v obsazení českého dabingu, nicméně jde spíše o kosmetické změny, které lze ustát. Klíčové je, že hlavního hrdinu namluvil opět Jiří Knot. Celkově lze kvalitu dabingu pochválit.

Ve Stokorcovém lese se tentokrát hledá ztracený Kryštůfek Robin, kterého podle Sovy unesla příšera jménem Hnettubud. Zároveň čeká hrdiny ještě jedno – víceméně tradiční – pátrání, a to po Ijáčkově ocasu.

Nový příběh má kvalitu původních krátkých příběhů. Má i jejich kouzlo a určitou hloubku a nadčasovost. Samozřejmě, že to není snímek pro každého. Znám lidi, kterým naskáčou pupínky, jen když zaslechnou infantilní hlásky kreslených hrdinů nebo zahlédnou žlutou tlamičku věčně hladového medvěda. Pro ty samozřejmě tento snímek není. Púovi fandové naopak prožijí nirvánu. A ti, kteří se ještě nerozhodli, zda medového filosofa zavrhnout či velebit, mají mimořádně zajímavou šanci spatřit ho bez příkras v tom nejlepším světle.

Studio Disney vytáhlo do světa s bezčasým filmem pro děti a dospělé, kteří ještě umí být dětmi. Film by byl moderní před 20 lety a má šanci zůstat moderní i za 20 let. Medvídek Pú provádí „restart“ a zůstává svůj. V dnešní době jde o velmi svěží přístup, který stojí za to ocenit.