Noc žraloka 3D

Čtete správně. Ale věřte, že to jsou přesně ta slova, která v souvislosti s filmovým paskvilem Noc žraloka 3D nelze použít. Pokus filmařů vrátit žraloky do hry a vystavět na nich strašidelný příběh se naprosto míjí účinkem. Jednak je tomu na vině bídný scénář, následně pak naprosto odfláknuté speciální efekty a vše završuje tápající David R. Ellis (mj. režisér Nezvratného osudu) na postě režiséra.

Vlastně lze říci, že na tomto snímku je špatně skoro vše. Zápletka je v základě klasická, ale scénáristé přidali pár rádoby nových prvků. To, že žraloci řádí na jezeře, zase tak nové není. Že jich je tu více druhů, to možná trochu zavání inovací, nicméně filmu jako takovému to nepřináší nic. O něco zajímavější je způsob, jakým se do jezera dostali a odpověď na otázku, proč na sobě mají připevněné kamery. Bohužel i tento – jediný – opravdu nový a celkem chytrý nápad je v zápětí trestuhodně nevyužit a utopen pod prostým vysvětlením, jenž jen potvrzuje fakt, že tohle dílo je o ničem.

Možná, že se tvůrci rozhodli vsadit na prostorový efekt při boji se žraloky, jenže ani v tomto ohledu nemá film co nabídnout. Obraz je většinou plochý a když přijde na nějaký ten výraznější 3D moment, stejně to není nic, z čeho byste byli paf. Kvůli zachování přístupnosti také nečekejte žádné krvavé orgie, takže ihned zapomeňte na to, že by se tahle zhůvěřilost dala srovnávat se zábavnou kreací s názvem Piraňa 3D.

Když jsme u toho, při srovnání s většinou filmů podobného ražení, se Noc žraloka vyhýbá jednomu oblíbenému klišé, kterým je nějaká ta slavnost u jezera či na mořské pláži, která se v zápětí promění v krvavý masakr. Tady se nic podobného nekoná, což ovšem nepřipisuji scénáristickému umění tvůrců, ale spíše nízkému rozpočtu. Díky němu se se žraloky utká pouze parta mladých studentů, jejichž chování je z velké části nereálné a někdy až pitomě za hranicí soudnosti (za všechno hovoří „souboj“ jednorukého polomrtvého hrdiny a žraloka). Když už jsme nakousli klišé, tak i když jedno chybí, těch dalších je tu spousta. Znáte to: mobily nemají signál, hrdinové se rozdělují, umírají, když už se zdá, že žralokovi uplavali atd.

Herecké obsazení samo o sobě zase tak špatné není. Od tohoto typu letní zábavy ostatně nikdo nečeká žádné shakespearovské výkony. Sice by neškodilo trochu hlubší načrtnutí charakterů postav, ale s ohledem na kvalitu ostatních ingrediencí téhle žraločí polévky, je to zanedbatelný nedostatek.

O něco větší problém je se žraloky. Až na pár nerealistických digitálních zjevení nad hladinou, tu žraloky spíše tušíte, než vidíte. Ano, sem tam je něco vidět, ale snad i čtvrtý díl Čelistí obsahoval kvalitnější záběry žraloků! Navíc – skoro bych řekl, že pro jistotu – se většina filmu odehrává v noci, kdy toho prostě není moc vidět. A pod vodou to platí dvojnásob.

Nečekal jsem od filmu žádné zázraky, ale namlsán překvapivě vydařeným řáděním Piraní, které byly natočeny s radostí, zápalem a nadhledem, jsem něco podobného očekával i od žraloků. Jenže prostota celého vyprávění, nezajímavost postav a ještě k tomu chyby ve střihu, to je něco, co od snímku, na který vyrazíte do kina, opravdu nečekáte.

Noc žraloka tedy v žádném případě nelze ověnčit úvodními větami z této recenze. Na druhou stranu, stačí je jen negovat a máte jasné shrnutí kvality tohoto hororu pro mladší generaci. Proč pro mladší? Protože jedině ten, kdo nikdy neviděl horor se žraloky, může být tímto chabým pokusem okouzlen. Ostatní se vrátí ke starým osvědčeným klasikám.