recenze / Ladič pian zemětřesení

Ladič pian zemětřesení

Ladič pian zemětřesení

Film stejně bizarní jako jeho název…

Národní filmový archív zakupuje do omezené distribuce čas od času zajímavé filmy. Nemusí se jednat o žhavé nezávislé novinky, často jde o snímky klasické, mnoho let staré nebo takové, které byly natočeny před pár lety, ale jejich výpověď je nadčasová. Surrealistická pohádka Ladič pian zemětřesení vznikla v roce 2005 a nyní se alespoň touto formou dostává na plátna převážně klubových kin. Na úvod a na vysvětlenou nejprve něco o tvůrcích. Identická bratrská dvojčata Stephen a Timothy Quayovi jsou známi zejména díky své animované krátkometrážní tvorbě. Není bez zajímavosti, že k jejich velkým obdivovaným vzorům patří Jan Švankmajer, kterému před 27 lety dokonce natočili poctu v podobě čtvrthodinového filmu. Na pole dlouhometrážní tvorby se vypravili zatím jen dvakrát, poprvé v roce 1995 černobílým surrealistickým dramatem Institut Benjamenta, podruhé o deset let později právě Ladičem – barevným, vizuálně podmanivým a přitom nesnadno uchopitelným dílem. Dodám-li ještě, že produkce se ujal další jejich „duchovní“ příbuzný, režisér Tim Burton, mohli byste mít zhruba představu, co vás očekává.Je-li v podobně laděných filmech podstatný děj, zde je jeho nástin: Malvina van Stille, operní zpěvačka v 19. století, je v předvečer své svatby přímo na scéně zabita ďábelským doktorem Emmanuelem Drozem. Její tělo si doktor odveze do své přímořské vily, aby ho oživil a donutil hrát hlavní roli v představení, líčícím jejího únos. Když se představení blíží, doktor pozve do svého sídla i titulního „ladiče pian zemětřesení“ jménem Felisberto (který jako by z oka vypadl Malvininu snoubenci), aby aktivoval sedm podivných hudebních automatů, citlivých k okolním změnám – démonický Droz má v úmyslu s jejich pomocí uchovat zpěvaččin hlas pro věčnost.Pokud už nyní vraštíte čelo, kroutíte hlavou, případně se ptáte, co to je za nesmysly, pak opus bratrů Quayových rozhodně není určen pro vás. Nepočítejte ovšem s tím, že to budete mít snadné i v případě, kdy jste ochotni vnímat surrealisticky laděnou podívanou nebo si v ní dokonce libujete. Pravdou je, že snímek je především lahůdkou pro oči a pro temnou fantazii, puštěnou volně ze řetězu. Příběh sám o sobě nepůsobí nijak úderně, místy se vleče, místy se v něm divák ztrácí a chvílemi ho irituje i patetické herectví protagonistů. Tyhle okamžiky ale vyvažuje výtvarné pojetí snímku, ve kterém poznáte jak burtonovské, tak švankmajerovské prvky (ale občas jsem si vzpomněl i na Karla Zemana) a některé scény – fascinující jsou zvlášť ty s doktorovými robotickými „zahradníky“. Za zmínku stojí rovněž zvuková stránka, doplňující působivost o zneklidňující tóny i hlasy, nesrozumitelné jazyky i romantický hudební motiv.Ladič pian zemětřesení je netradičním výletem do světa tvůrčí imaginace, ve kterém platí jiné zákony, než jsme běžně zvyklí. Pro někoho je to za hranicí toho, co chce přijímat, pro někoho poutavá zkušenost, po které ale zůstává pocit trochu nevyužité možnosti. Já se řadím do té druhé skupiny…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 86% (3x)
premiéra: 01.04.2011 originální název: The Piano Tuner of Earthquakes distributor: NFA

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.