recenze / Czech-Made-Man

Czech-Made-Man

Czech-Made-Man

Vcelku zábavná hříčka s Janem Budařem v roli průtokového ohřívače peněz a událostí

Představte si, že se posadíte v hospodě a přisedne si k vám týpek, který už od pohledu budí dojem primitivního, ryze materiálně založené frajírka. Začne vám vykládat, kde všude byl, co všechno zažil a jak na všechno vyzrál, případně co se mu nepovedlo. Jak dlouho to vydržíte? Za sebe můžu říct, že v reálném životě bych zřejmě chviličku zkusil naslouchat, ale pak bych se s nějakou výmluvou znechuceně vzdálil. Podobné užvaněné odrůdy lidí, navenek budící dojem světáků, ale osobnostně neschopné dohlédnout dál než na špičku nosu, prostě nebaštím. No a teď si představte, že k vám takovýto člověk bude promlouvat z plátna. Začne někde v dětství a za totality a na jeho životní osudy se bude nabalovat stále více událostí a situací, které vypadají jako z hodně laciných memoárů, otiskovaných na pokračování v bulváru. Jediné, co takovéhle povídání může zachránit, je jeho forma. A ta v novém filmu talentovaného Tomáše Řehořka, který má za sebou v pětadvaceti letech už tři celovečerní filmy (!), naštěstí převládá. Začněme tedy s klady snímku. Prvním je bezesporu jeho rozumná stopáž. Hodina a půl je tak akorát, aby se vám hlavní hrdina ani způsob líčení jeho osudu nepřesytili. Druhým, jak už bylo řečeno, je forma předávání informací. Jakub Vrána (stylizovaný hrdina, mající předobraz ve skutečně žijící postavě) se ohlíží za svým dosavadním životem, přičemž komentář prokládá občas i vtipnými hláškami a co je nejdůležitější, jednotlivé scény jsou velmi atraktivně vizuálně podávány. Je to trochu, jako kdybychom sledovali řadu slepených videoklipů, což v daném případě není výtka, naopak klad. Film má tak svůj rytmus a vnější atraktivitu, která připoutá oči na plátno i v případě sebevíc banálního děje. V tomhle směru před schopnostmi Tomáše Řehořka klobouk dolů, jak se říká s nadsázkou, určitě by dokázal vizuálně atraktivně ztvárnit i telefonní seznam. Třetím kladem je pak představitel hlavního hrdiny, Jan Budař. Představuje nám ho víceméně na hraně karikatury, stále ale v mezích uvěřitelnosti. Obecně platí pravidlo, že mezi postavou a hercem by měl být co nejmenší prostor, tady máte celý film pocit, že sledujete Budaře, jak předvádí Vránu, ale za daného nastavení je to více než v pořádku.Pokud hledáte ve filmech nějaké morální poselství, pak v příběhu cynického českého „vychcánka“, který se naučil pohybovat se v prostředí podvodů a podrazů, a to i na mezinárodní úrovni, žádné nenajdete. Na postavě Jakuba Vrány není nic, čeho by se dalo při sebelepší vůli chytit nebo čím by mohl být blízký – zůstanete v pozici objektivních pozorovatelů. O to víc máte pak prostoru nerušeně se bavit a užívat si černého humoru i bizarních epizodek, s jakými se v českých filmech moc nesetkáváme. A možná přijde i prezident… O filmu patrně už druhý den moc přemýšlet nebudete, ale těch devadesát minut prožijete snesitelněji, než kdyby vám svůj příběh vyprávěl skutečný hrdinův předobraz.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 60%
hodnocení čtenářů: 60% (4x)
premiéra: 28.04.2011 originální název: Czech-Made-Man distributor: Falcon

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.