Osmdesát dopisů

Až příliš intimní návrat do doby před 34 lety

Jediným českým snímkem na letošním berlínském mezinárodním filmovém festivalu byl debut Václava Kadrnky Osmdesát dopisů. Českým divákům jeho vznik zůstával utajen, takže když se snímek objevil, bylo to celkem překvapení. Nyní se dostává i do běžné distribuce. Otázkou je, zda je to dobrý nápad či nikoliv.Filmy mívají příběhy a mívají atmosféru. Příběh Osmdesáti dopisů je prostinký jako slabikář. Jeden den kdysi ke konci socialistického režimu v Československu z pohledu čtrnáctiletého kluka, žijícího se svojí matkou. Otec, jak vyplyne, emigroval do Velké Británie a Vašek i jeho matka chtějí odjet za ním. Za tímto účelem je třeba absolvovat byrokratické kolečko. To je v kostce všechno, co se týká příběhu. Atmosféra doby je možná až příliš prvoplánově zachycena v depresívních tónech a přednostně v detailech než vcelku.Chápu, co chtěl režisér říct, chápu, že se jedná o jeho osobní vzpomínku, nicméně natáhnout tohle všechno do délky celovečerního filmu, byť v milosrdné stopáži 75 minut, mi připadá silně neadekvátní. Snímek obsahuje příliš mnoho výhradně osobního a tudíž nepřenosného na ostatní a proto nevypovídajícího. Tam, kde by k dosažení stejného efektu stačilo 20 minut jako limitní hranice, je vše rozmělněno ve stylu „mám-li toho málo ke sdělení, co nejvíc to natáhnu“. Přes veškerou dobře míněnou snahu pak výsledek působí jako nezvládnuté studentské cvičení. Věřím ale, že až si režisér zvolí téma méně osobní a bude chtít oslovit více diváků, než aby jen rekonstruoval své někdejší pocity, může to dopadnout zajímavěji…

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 40%

hodnocení čtenářů: 10% (2x)

premiéra: 21.04.2011

originální název: Osmdesát dopisů

distributor: Artcam

Velký evropský filmový měsíčník

časopis CINEMA

Aktuální vydání: 05/2012

Osmdesát dopisů

Ohodnotit film: