recenze / Orfeus

Orfeus

Orfeus

Vítaný návrat k francouzské filmové klasice z padesátých let

Čas od času je užitečné zatoulat se trochu do filmové historie. V dnešní době k tomu máme dostatečný prostor v rámci DVD, televizních kanálů i internetu, nicméně kino je pořád kino. To se týká i hodně starých filmů. Dva takové nyní uvádí Asociace českých filmových klubů znovu do distribuce. Mají několik shodných bodů: oba jsou francouzské, oba patří k osvědčené klasice a v obou herecky září Jean Marais. Tomu staršímu z nich, Věčnému návratu, se budeme věnovat někdy příště. Druhým z filmů je Orfeus Jeana Cocteaua. Od jeho natočení uplynulo už 61 let, ale ve světě poezie se příliš nestárne. A moderní zpracování antické báje o Orfeovi a Eurydice filmovou poezií je.Děj zmíněné báje je dobře známý, v Cocteauově filmu je ovšem značně modifikovaný a přenesený do aktuální doby, tedy padesátých let minulého století. Orfeus v podání Maraise je obdivovaným básníkem. Na začátku jsme spolu s ním a ostatními návštěvníky Café des Poètes svědky nehody, při které černí jezdci na motocyklech usmrtí jiného mladého básníka. Toho naloží do auta záhadné Princezny a Orfeus je vybídnut, aby jel jako svědek. Po chvíli poznává, že se jedná víceméně o únos a že ve skutečnosti šlo právě o jeho osobu. Tajemná Princezna má stejně tajemné sídlo v podobě venkovského zámku… z rádia v autě přitom cestou zní abstraktní poezie. Princezna je ve skutečnosti zosobněním smrti, kterou je Orfeus posedlý. Ze zámku se dostane v doprovodu Princeznina řidiče Heurtebise. Ten ho doveze přímo domů, kde na něho čeká oddaná a milující žena Eurydika.  Princeznini pomocníci Eurydiku zabijí a unesou ji do podsvětí. Orfeus společně s Heurtebisem, který se do Eurydiky zamiloval, se za ní vydává za hranice tohoto světa…Z mistrovského obrazového vyjádření – které si můžeme naplno vychutnat díky nově digitálně restaurované kopii  –  lze naplno vnímat osobnost maliře, spisovatele a básníka, kterým Cocteau byl včetně všech uměleckých vlivů, které do sebe nasál. Míra fantazie přitom nepřekračuje hranice vnímavosti dnešního běžného diváka, takže snímek není nijak divácky obtížný. Jean Cocteau byl prvním francouzským umělcem, který se veřejně přihlásil ke své homosexualitě. Do Orfea obsadil dva své milence, bývalého (Jeana Maraise) i současného (Edouarda Dermithea, který hraje mladého Cégesta, oběť zinscenované nehody ze začátku).  Scény z podsvětí byly natáčeny ve vybombardovaných prostorách vojenské akademie v St.Cyr. Princeznu, zosobňující smrt, ztvárnila uhrančivá Španělka María Casares poté, co roli odmítli Marlene Dietrich nebo Greta Garbo.V mé „povinné filmové četbě“ dosud Orfeus chyběl, po jeho zhlédnutí jsem si ho okamžitě zařadil do kolonky „určitě se podívám znovu“.  Milovníkům staré černobílé hrané poezie ho upřímně doporučuji.

Petr Stránský

hodnocení autora recenze: 100%
hodnocení čtenářů: 10% (2x)
premiéra: 28.07.2011 originální název: Orphée distributor: AČFK

Ohodnotit film:

Slovně hodnotit mohou pouze zaregistrovaní uživatelé. Maximální délka 160 znaků.

Bylo napsáno 0 znaků ze 160.